Měl jsem od Bayonetty 2 obrovská očekávání. Na internetu na mě už v době kdy hra vyšla na WiiU skákala hodnocení v průměru snad 9,5/10 a označení jako absoultní must play, jedna z nejlepších Nintendo exkluzivit a podobné. Bylo teda jasné, že první hrou na Switch zvolím právě Bayonettu 2.

Kdybych měl Bayonettu 2 označit jedním slovem, tak to slovo bude "NÁŘEZ". Už od prvních minut má hra obrovské tempo, neustále se něco děje a není čas se nudit. Takovou nálož akce jsem snad v žádné hře ještě neviděl. Žádné dlouhé vysvětlování, je to akce, akce a zase jen akce. Po celou dobu hra své tempo zmírní snad jen o pár jednotek procent. Úrovně nejsou nikterak dlouhé a boss fighty jsou de facto co pár minut.

Všechno se to navíc odehrává v krásném grafickém hábitu, stabilní FPS a příjemná muzika dělají moc příjemný zážitek i v handheld módu.

Hack'n'slash prvky jsou taky velmi dobré a soubojovému systému asi není moc co vyčíst. Witch Time, jakési zpomalení času, je prvek, díky kterému se dá v soubojích relativně zorientovat a je to gró úspěchu každé bitky. Ve hře můžete také craftit a nakupovat. V shopech se dají koupit nové komba, zbraně, speciální itemy a lízátka sloužící k buffům u soubojů. Bohužel však mi ceny téměř všech utilit přišly strašně drahé a kupovat budete tedy spíše jen sporadicky, naprosto nepřipadá v úvahu, že byste měli po dohrání koupena všechna komba - nebudete mít ani polovinu.

Teď však už čistě ke kritice. Nejraději ze všeho na hrách mám příběh. Ten v Bayonettě schází. Totiž neschází jako tak, ale je prostě hloupý, nepřehledný, zmatený, nezajímavý a zbytečný. Přitom je to taková škoda. Hlavní hrdinka Bayonetta/Cereza je arogantní, nepříjemná a s ničím se nemaže, ale zároveň správně charismatická a má charakter. To se nedá říct o dalších postavách, které jsou nezajímavé, nudné, místy otravné a po dohrání si na ně ani nevzpomenete. Vtipné a charismatické postavy jako Enzo a Rodin nemají ve hře bohužel žádný prostor.

Další negativní věcí jsou bídné animace i na rok 2014, kdy hra původně vyšla.

Celkově je ale Bayonetta 2 skvělou záležitostí. Nejsem z ní sice tak odvařený jak jsem čekal a možná že desítkové recenze jsou spíše přehnané, nicméně stále se jedná o více než kvalitní port plný akce, který by "nintenďáky" neměl minout. Že by se ale jednalo o system seller? To učitě ne.
80%

Dohráno a dojmy poměrně rozporuplné. Musím říct, že byť jsem hrál pouze Y0, Y1 a Y2 tak jsem si tuhle sérii naprosto oblíbil a považuji ji asi za mou nejoblíbenější vůbec - marně si vybavuji sérii o více než dvou dílech, která by mě tak pohltila.

Hratelnostně se výrazně neliší od předchozích dílů, ale přesto se mi hrál asi nejlépe.
Pár důvodů proč:
- bitkám s thugy se dá jednoduše vyhnout, pokud nechce být člověk zdržován
- způsob jak získávat zkušenosti a kupovat skilly mi přišel jednoznačně nejlépe vyřešený (naopak od Yakuzy 0)
- získávání zkušeností přes jídlo - a to opravdu nemám rád, když musí ve hrách člověk jíst, ale zde je to ve finále celkem dobře vyřešeno
Jsou to na první pohled maličkosti, ale jsou to asi hlavní změny oproti předchozím dílům, které mi dost zpříjemnili celkový zážitek ze hry, takže tohle na jedničku s hvězdičkou.

Co bylo pro mě naopak asi nejslabší v porovnání s ostatními díly byl příběh. Není špatný, to vůbec, ale...

- asi příběhově nejkratší Yakuza
- bohužel od cca 2/3 hry už celkem předvídatelné i když je konec naroubován na několik plot twistů
- s těmi plot twisty na konci mi to přišlo zbytečně překombinované a přesto že se scénáristi snažili šokovat, tak to prostě nefungovalo a i když se musí Yakuza brát s rezervou, tak závěr nebyl moc uvěřitelný
- naopak se mi líbilo, že autoři se toho nebáli a na konci to byla celkem "jatka"
- Daigo Dojima mi nakonec přišla jako poměrně nepodstatná postava, i když měla potenciál, s tím souvisí to, že nebylo nakonec vysvětleno co s Tojo Clanem
- příběh neměl ani zdaleka tolik silných momentů jako Yakuza 0 nebo 1
- Příběh v Yakuze 0 mi přišel o dost komplikovanější (tam možná až moc), dospělejší a možná né tak záživný, ale nabízel silné scény. V Yakuze 1 (podle mě nejlepší díl zatím) byl příběh nejlépe napsaný, uvěřitelný a okořeněný vynikajícími postavami. U Yakuzy 2 mi v porovnání s ostatními díly chybí nějaké to "nej" v čem by vynikala

Ale aby to nevypadalo že jen kritizuju, příběh je pořád hlavním hnacím motorem a po celou dobu hraní mě zajímalo jak to vše dopadne.

Zbytek jen v krátkosti - miniher je spousta, některé zábavné, jiné méně, focení modelek zaujalo :-). Substories jsou opravdu zase vtipné a japonsky bizarní, až mě udivuje jaké situace dokážou autoři vymyslet :-). Celkově hra se v základech neliší od předchozích dílů, což kvituju a jsem za to rád.