Díky známému, který si pořídil nejdražší edici hry, jsem dostal možnost si Diablo IV vyzkoušet. Po zklamání z Diablo: Immortal a zejména po informacích ostatních hráčů jsem proto neměl přehnaná očekávání. Čtyřka si bere to nejlepší z předchozího dílu i Immortalu a převzaté prvky se snaží dále rozvíjet. Příběh se odehrává několik desítek let po zabití Malthaela, kdy Sanctuary stále čelí nekonečnému konfliktu mezi nebem a peklem. Banda hledačů pokladů se poněkud nešikovně připlete k rituálu vyvolávání prastarého démona a následně se děj přesune k vám, plahočícím se sněhovou bouří. A právě tím začíná další výprava do světa plného démonů, krve a temné magie.

Čtyřka se snaží sérii vrátit ke kořenům a po příliš barevném třetím dílu přináší temnější atmosféru plnou náboženských motivů a okultismu. V porovnání s Immortalem je Diablo IV opět o něco blíže dvojce, přesto má k jejím kvalitám stále poměrně daleko. Activision Blizzard vsadil především na osvědčenou šablonu, takže budete opět kosit tisíce nepřátel, získávat zkušenosti a postupně vylepšovat svou postavu. Novinkou je otevřený svět, který nabízí větší volnost, desítky vesnic, nejrůznější aktivity a možnost vydat se za dobrodružstvím prakticky kamkoliv. Bohužel právě otevřenost podle mě příběhu spíše škodí, protože působí místy rozháraně a nesourodě. Výbornou práci naopak opět odvádí hudba, která je tentokrát naštěstí výrazně temnější a k celkové atmosféře se hodí mnohem více.

Endgame po dokončení příběhu se výrazně inspiruje Adventure Modem ze třetího dílu, takže vás čekají různé aktivity připomínající Nephalem a Greater Riftty. V rámci sezón pak přicházejí další bossové, eventy a questy, přičemž nechybí ani možnost poměřit síly s ostatními hráči v PvP. Po dokončení příběhu navíc začínáte sbírat Paragon body a oproti předchozímu dílu dostáváte výrazně propracovanější systém v podobě Paragon desek a glyphů. Potěší také cross-play, díky kterému se mohou na společném dobrodružství potkat hráči z různých platforem. Velkou pomocí při cestování je kůň, ke kterému se bohužel dostanete až poměrně pozdě, přestože otevřený svět je na cestování výrazně náročnější. Novinek je tedy dost, ale základní princip stále zůstává stejný – zabíjet, sbírat lepší výbavu, zvyšovat úroveň a připravovat se na ještě obtížnější výzvy.

Právě tento princip považuji za největší problém celého Diabla IV a zároveň za promarněný potenciál. Už v Immortalu mi vadilo množství dalších hráčů pobíhajících kolem vás, protože tím hra ztrácí část atmosféry a pocit, že právě vy zachraňujete Sanctuary před démonickou hrozbou. Ještě více mi ale vadí podle mě zastaralý systém vývoje postavy, který stále stojí především na neustálém zvyšování úrovně a hledání lepší výbavy. Osobně bych mnohem více uvítal propracovanější crafting, těžbu surovin a možnost získávat či vyrábět konkrétní předměty postupně během hry. Endgame založený hlavně na honbě za stovkou a konkrétními předměty mi totiž připadá jako nevyužitý potenciál žánru, který podle mě zoufale potřebuje více inovací. Příběh mě místy mile překvapil a Diablo IV je určitě lepší než Immortal. Respektuji ale, že pro většinu hráčů je právě tato tradiční podoba Hack&Slash stále tím, co od Diabla chtějí.