Kdybych měl Night Springs hodnotit jako samostatný titul z Remedy universa, tak jde o to nejslabší, s čím se vytáhli. Tři epizody jsou rádoby vtipnou parodií na jejich předchozí hry, kdy se akorát vracíme do stejného prostředí... jen s jinými protagonisty a šílenou zápletkou. První tu máme Rose, která je do Alana Wakea zamilovaná a aby se k němu dostala, musí porazit jeho zlé dvojče. K tomu má po ruce brokovnici a neutuchající lásku, s níž dokáže naprosto cokoliv. Ze tří epizod je rozhodně nejslabší, protože nám víceméně jen ukazuje, jaké šílenosti se mohou Rose honit v hlavě.

Malilinko lepší je příběh z pohledu Jesse, který si dělá legraci z Control. Opět se ale vydáváme na mapu, kde nás vzala už základní hra a vše se teď akorát točí okolo tajného vládního programu, který přes kávu ovládá lidi. Schopnosti Jesse si zde bohužel neužijeme... akorát nám párkrát problikne její mimozemská kamarádka Polaris, aby nám ukázala správnou cestu. Jinak nic.

Nejzajímavější je třetí příběh. Ten je zaprvé meta, protože si hraje s parodií samotného herního studia Remedy a odkazuje pak také na Quantum Break (který jsem dosud ještě nehrál), kdy jakože vzniká film s podobnou zápletkou, ale nakonec se odhalí, že je herec jen alternativní verzí onoho cestovatele časem a prostorem a musí se sám vydat na podobnou cestu. Pixelovka a textovka mě pobavily, ale to bylo vlastně to jediné originální na celé epizodě.

V něčem je to takový narychlo poslepovaný mišmaš, který má asi udělat radost fanouškům tím, že odkazuje na další hry v sérii a dává možnost hrát za jejich protagonisty... ale úplně to nefunguje. A universum to vlastně ani ničím neobohacuje.