Je tu opět Auri, která tu jde obhajovat svůj milovaný cyberpunk.
Ano, neskutečně jsem si užila BO3, fakt moc a docela mě zaráží to hodnocení. Chápu, že fanoušci série si musí říkat "Ježíš, zas další pitomá military cyberpunk střílečka, to zas bude sračka." a už s tímhle předsudkem hru spustí. Já z COD hrála maximálně tak Modern Warfare, takže žádné předsudky nebyly. Ba naopak, shlédla jsem trailer a moje první myšlenka byla "CPAF! Tohle si prostě musím zahrát!" A po boostu PC se tak stalo a nelituji tohoto rozhodnutí.

Hru jsem nehrála v cooperaci, protože by mi to zkazilo požitek, navíc by nikdo nechtěl slyšet moje crush řeči na Hendrickse. Mulťák jsem ani nezkoušela, protože by mě stejně nebavil, ale to je vedlejší.
Kampaň upřímně beru za dost povedenou. Začátek byl takový ten typický "jak jsem přišel k augmentacím", tam se toho moc vymyslet nedá. Utrhnutí končetin obrovským ošklivým robotem bylo ovšem poměrně originální a dost brutální. Oceňuji kreativní tutorial, kde vám autoři ukážou pár způsobů, jakým můžete hru hrát.

Oceňuji chování zbraní. Moc dobře nedokáži posoudit ostatní zbraně, protože jsem celou kampaň prošla jenom se sniperkou a pistolkou. Každopádně fyzika sniperky je dost povedená, dokonce stabilita se mění podle toho, jestli zrovna stojíte, klečíte nebo ležíte. O velikostech zásobníků a také množství, které musíte s sebou nosit bych pomlčela, přece jenom je to hra a těch nepřátel je tam vážně hodně. Občas až moc. A někdy fakt otravných. Co mi ale drásalo nervy, tak granáty, ty bych zakázala!

Augmentace jsou za mě super. Tři různé stromy, každý podle jiného stylu hraní. Mi se nejvíce vyplatilo používat modrý strom, čili hackování. Když máte kolem sebe robotů jak nasraných, hodí se jich pár vyřadit nebo obrátit ve váš prospěch. Co bych ale uvítala, tak nějakou rychlou možnost použití augmentací, abych pořád nemusela vybírat na Q jinou. (Možná to tam je a já si toho jen nevšimla, huh.)

Úpravu postavy moc komentovat nebudu, určitě si s tím někdo hodně vyhrál. Hrála jsem za muže, protože za ženský hrát nikdy nebudu. Ale zajímalo by mě, jestli za ženskou byste měli stejnou crush na Kane nebo by měla crush na někoho jinýho. .
Co se postav ve hře týče, všechny na mě působí tak neutrálně a chladně, přesně tak, jak by cyberpunkový voják měl působit, aby si hráč sám vytvořil sympatie, antipatie a názory na jednotlivé členy. Pro mě osobně byla Kane neskutečně nesympatická a blbá. Like rly, vážně se musíš zavřít do místnosti, kde je všude napsaný, že je tam vysoce radioaktivní a toxický odpad? Jako jo, sebevražda je to originální, ale proč to děláš, ženo? . Naopak moje crush byl jednoznačně Hendricks, který v komunitě hráčů moc oblíbený není. :D
Oceňuji, jak si autoři dali práci s psychikou postav, která má vliv i na vás. Nejprve jste rádi, že máte spolehlivý tým a lidi kolem sebe, kterým můžete věřit. Jenže, pak je Taylor ten největší zmrd a jediný, komu můžete věřit, je váš bro Hendricks a vy prostě máte chuť Taylorovi poslat tečku mezi oči. Jenže, pak se to otočí, ten hajzl je pro změnu váš bro a jediný, kdo stojí za vámi je Taylor, takže ho zas máte rádi.

Příběh je dobrý, ale musíte se na něj dívat s nadsázkou. Místy je přitažený za vlasy, někdy zase až moc epický. (Všeho moc škodí). Autoři se snažili tam narvat co nejvíce zvratů, až jich tam prostě bylo až moc. A epických pasáží tam taky bylo víc, než je potřeba na tak krátkou kampaň. Pasáže, kdy jste se dostali do "Frozen Forest" mi připomněly Mass Effect 3, kdy se Shepymu zdá, jak věží v lese a vidím tam toho klučinu, Catalyst.
Občas mi přišlo, že některé dialogy jsou až moc "overacting" (čili až moc přehrávané), ale aspoň, když vás někdo seřval, jste věděli, že je fakt nasranej.
Všichni jsme čekali, že hlavním tématem správného military cyberpunku bude nějaká nadnárodní korporace, která buď zajišťuje zbraně, augmentace nebo umělou inteligenci. No a my dostali všechno dohromady. Už to značí, že nepůjde o nic dobrého.
Úplný závěr mi pak přišel trochu mindfuck, ale v tom dobrém smyslu. Místy jsem byla lehce zmatená a kladla jsem si otázku "Co se to sakra děje a proč?", stejně jako vaše postava.
Čemu dávám obrovské plus, tak misi, kdy jste se dostali do Frozen Forest a museli jste projít živou simulací 2SV. To byl jeden z nejvíce epických momentů a hodně pomohli celou hru oživit.

Soubojový systém je klasika. Máte nějakou zbraň, proti vám jsou nějací nepřátelé, můžete jich potkat více druhů, a vaším úkolem je vyhladit to tam do posledního NPC, stejně jako u všech střílečkách. Co bylo o nervy, tak ty velké robotické potvory, které dalo práci sendat raketometem. Oceňuji "wall hack", kdy vidíte do určité vzdálenosti nepřátele za překážkou nebo zdí, ale jakmile jsou pryč z krytu, vidíte maximálně značky nad hlavami, takže to není zas tak lehké je najít, ještě k tomu, když barvy jejich oblečení a prostředí, kde zrovna bojujete, mají stejnou paletu barev. :D

Když jsme u toho, s level designem i celkově grafikou jsem spokojená, koukalo se na to hezky. Design biotických rukou je pro mě menší orgasmus, stejně jako design mojí lásky Locusu, čili sniperce. Celkově byly zbraně hrozně hezky designované, ale neměla jsem možnost je vystřídat. Nebo jako měla, ale nechtělo se mi vzdávat se mé ženy.

Celkově gameplay mi osobně přišel zábavný, i když se hra snaží působit až moc vážně a místy i dost depresivně. Sebevraždu mé postavy jsem opravdu nečekala :D . Občas jsem se i fakt pobavila nad některou hláškou, jindy jsem měla chuť jít některé z postav nafackovat za to, jakou kravinu právě udělali. Ale aspoň je to přirozenější, protože nikdo není superultraneomylný voják jako Shepard, že ano.

Shrnutí? Z pohledu cyberpunkera určitě doporučuji, Akce je tam tolik, že pak budete chtít hrát jenom stealth hry, příběh je pro nás typický, ovšem ozvláštněný některými pro cp netradičními elementy. Pro fanoušky původních COD pravděpodobně odpad, já to považuji za dost dobrou hru.

Co musím ještě zmínit, tak je optimalizace, na kterou si hrozně moc lidí stěžuje. Ano, taky se mi po spuštění hra neskutečně sekala a už jsem začala zoufat, že si to nezahraju. problém je v tom, že defaultně si hra bere výkon z CPU, proto je pro slabší procesory nehratelná. Naštěstí se to dá změnou jednoho čísla v configu změnit a hra místo CPU začne vytěžovat ramky, jako každá jiná. Pak jsem hrála na ultra v 60 FPS po celou dobu hry, drop jsem zaznamenala možná jednou a při cutscenách se počet snížil ke 30, aby působily více cinematicky. Takže nakonec bez problému.

Rozhodovala jsem se mezi 80% a 75%, ale 75% bude stačit. I tak si ji zapíšu na seznam oblíbených.

Druhý díl lehce cyberpunkového světa Watch Dogs vůbec není špatná hra. Ale, první díl mě bavil a zaujal mnohem více. WD2 je víc "teen" hra, je uvolněnější, pro mnohé určitě závanější, protože místo psychopata, co všechno bere vážně dostanete do rukou sympatického černocha Marcuse, který všechno bere v klidu a jen si tak chilluje, zatímco se snaží shodit Blume. Fajn, to není špatný nápad, jak od sebe odlišit díly. Taky už nejse takový ten vlk samotář, který jen s obtížemi věří sotva dvou lidem, ale máte po boku partu kamarádů. Nejvíce jsem si oblíbila Wrenche, protože je správně ujetej a hrozně mě potěšily takové dva eastereggy. Vrátil se nám T-Bone, kterého jsem měla v jedničce taky hrozně ráda,
dost ten gameplay oživil. Druhá věc, co mi vykouzlila úsměv na rtech a tak trochu spustila menší srdeční ataku, byla mise, kde jste pomohli uniknout Aidenovi Pearcovi, hrdonovi z prvního dílu. Sice ten model neodpovídal skutečnosti, ale čert to vem.

První jsem byla ke hře fakt skeptická, protože jsem milovala tu pochmurnou, skoro až depresivní cyberpunkovou atmosféru Chicaga, která si mě získala, a najednou jsem měla hrát v optimistickém, a mi dost nesympatickém, San Franciscu, ale po hodině jsem si zvykla a už mi to bylo tak nějak šumák. Otevřenost světa pro mě nikdy nebyla věc, kterou bych nějak extra řešila, protože ji zas tak u hry, který není vyloženě RPG, potřebovala. Ale překvapilo mě to, svět se mi zdál menší než Chicago, za to se tam dalo dělat mnohem více věcí, třeba sbírat oblečení, body, klíče, peníze nebo barvy. To bylo fajn.

Samotné mise byly dost podobné prvnímu dílu, akorát hackování, kde jste museli správně poskládat "obvody" bylo místy dosti otravné, protože komu se chce běhat přes půlku mapy jenom proto, aby to správně otočil. Ale co by zase nespravila quadcoptera. Opět jste si mohli vybrat ze dvou druhů stylu hraní, buď stealth nebo loud, i když stealth je zábavnější. Líbila se mi i možnost misí, kde jste prakticky nemuseli vylézt z úkrytu, protože za vás všechno udělal jumper. To se vyplatilo v lokalitách, kde bylo až moc nepřátel najednou a všechny je odstranit by zabralo zbytečně moc času a nakonec by vás to stálo nervy. Co musím pochválit, že se autoři polepšili a dvojka tak netrpí na rozdíl od jedničky "syndomem mafie". (Na jedný straně mapy zapneš misi, abys jel na druhý konec to splnit)

Co se vedlejších misí týká, klasika, hackni tohle, odstraň tamtoho, přines tohle, znič toto. Klaisické, lehce stereotypní, ale jestli vás to baví, tak jako mě, tak vás to opravdu neomrzí. Velké plus za appku scout, která opět hru oživila. Ostatně celé řešení telefonu je jedno obrovitánské plus, hudební přehrávač výborný nápad, jen škoda, že máte poměrně malý výběr žánrů a písniček tam taky není tolik, kolik by si člověk představoval a po čase se oposlouchají.

Aby to působilo cyberpunkově, je třeba do hry dodat moderní technologie, jako třeba dneska velice populární 3D tiskárnu. Tiskárna tak supluje obchody se zbraněmi, které byly v jedničce. Munici ale musíte koupit v obchodech, které vykupují cennosti, kam se stejně občas zastavíte. Plus za možnosti vytisknout si zbraně s tlumičem, ale ocenila bych i sniperku s tlumičem.

Zatímco první díl jsem brala vážně, tohle byla pro mě spíše zábavná oddechovka, kde jsem se nasmála nad některými hlásky. Líbí se mi, že pokud chcete WD2 hrát, nepotřebujete první projet jedničku, protože hry krom universa a ctOS/Blume a T-Bona, ale k žádné události z jedničky se stejně nevyjadřuje nemají společného příběhově nic.

Příběh byl v porovnání s prvním dílem jednodušší, nebyl zamotaný, takže jste nemuseli hledat mezi řádky, aby vám některé věci začaly dávat smysl. To je taky důvod, proč si ode mě hra zasloužila nálepku "Chill game". Takže pokud si chcete zahrát něco uvolněného a lehčího, tak Watch Dogs 2 je určitě skvělá volba.

Sice se mi původně k tomu nechtělo psát nic, ale nakonec jsem si stejně nemohla pomoc.
Když jsme slyšela první zmínky o Mass Effect Andromeda, tak to šlo mimo mě, protože jsem v tý době viděla Mass Effect možná tak na plakátě v herním obchodě a za to, že jsem se vůbec pustila do prvního dílu a později si zamilovala celé Mass Effect univerzum vděčím @gordon :D
Ok, ale k věci.
Schválně jsem nesledovala skoro žádné dění okolo, abych na sebe zbytečně nepřenesla zbytečně velký hype a pak byla zklamaná. A vyplatilo se to!
Hned po pár minutách hraní mě zaujaly novinky jako jetpack, který mě celou dobu spolu s využitím dashe hrozně bavil a urychloval pohyb po mapě i na bojišti. Co se mi taky hrozně líbilo, tak animaci při příletu Tempestu k nějaké planetě nebo jiným objektům. Ke konci, když pak lítáte z planety na planetu to ale začíná být lehce otravné a zdržující.
Co se postav týče, mám ráda všechny, což bych u Mass Effect říct nemohla, protože Ashley mi pila nervy už od začátku (RIP). Hrála jsem teda za defaultního Scotta a fakt jsem si ho oblíbila, působí na mě sympaticky a některé jeho hlášky mě rozsekaly. Z posádky mi k srdíčku nejvíce přirostla Vetra, protože turian a protože je prostě naprosto skvělá, taky jsem si hrozně oblíbila Dracka, protože s kroganem je vždycky sranda a můj nový spacebro místo Garra byl jednoznačně Jaal. A samozřejmě Gil, protože s tím měl můj Scott romanci. Což je ostatně věc, o které bych chtěla mluvit. Nelíbí se mi, jak jsou nespravedlivě udělané romance. Stačí porovnat romanci Cory a Gila, zatímco Cora je naprosto výborně propracovaná, Gil je... odfláknutý. Jo, argument, že je pořád více hráčů než hráček a gayů je v herním průmyslu málo je irelevantní a nesmyslný (zkuste si do vyhledávače na tumblr napsat Scott Ryder!) Co se dalších vztahů týče, Turian ask task byl pro mě jeden z oblíbených, protože Avitus zničený z toho, že nemůžou najít turianského pathfindera a ještě k tomu dodal, že "On je pro mě ale něco víc, než jej pathfinder, musíme ho zachránit" aawr, to bylo tak hezký a jako první mě napadlo,
že by bioware konečně přidal do hry i gay turiany. Jako jednu z nejlepších postal považuju Reyese, který je prostě týpek. A fakt mě hrozně štve, že mi nešlo mít romanci jak s Reyesm tak s Gilem a štvát mě to bude ještě dlouho xD
Co se gameplaye týče, přišel mi zábavný, občas trochu stereotypní, ale to je snad v každé hře, kterou se snažíte projít na co nejvíce procent. Hra navíc trpí "syndromem Mafie", akorát to není jen v rámci jedné mapy, ale v rámci celé Andromedy. Dostanete úkol na Nexusu, abyste jeli na Kadaru, odkud vás pošlou na Eos, kde vás zase pošlou na Nexus a tam zase na Havarl,... No, začne vás to pak pěkně štvát. :D Vedlejších úkolů je tam plná... fakt hodně. Dělala jsem je asi 10 dní v kuse od rána do noci, abych pak v klidu mohla dodělat hlavní dějovou linku, a pořád přibývaly a nechtěly mizet. Co ale dávám jako velké plus tak loyalty missions, každá byla jiná a všechny byly zábavné. Nejvíce jsem se nasmála u Liama. Oceňuji nápad s hraním si s gravitací, to bylo skvělé oživení hry
Navíc je Andromeda hrozně otevřená, co se boje týče. Schopnosti si můžete mixovat jak chcete, výběr zbraní je poměrně velký a brnění si taky můžete vylepšit dle libosti. Navíc je tam ještě dost možností v craftění, takže si myslím, že si nikdo na nic nemůže stěžovat.
Nová rasa- Angara- mi přirostla k srdíčku stejně jako turiani v ME1. Krásná a zajímavá rasa, za kterou jsem hrozně ráda.
Ke grafice nemám žádné připomínky, level design je krásný. Do Havarlu jsem se zamilovala okamžitě, tam prostě chci žít. Jak všichni řeší špatné animace, tak ty mi nevadily a nepřišly mi ani tak špatné, ale hádám, že tohle je hodně subjektivní vnímání.
Dějovou linku bych vůbec neporovnávala s původní trilogií Mass Effect, protože bylo jasně řečeno, že jde o novou sérii. A příběh Andromedy mě bavil, přišel mi zajímavý a užila jsme si ho. (To ale bude tím, že nejsem takový ten "scifař", takže jsem nehrála, neviděla ani nečetla tolik "normálních" a "klasických" sci-fi, abych to dokázala porovnat, jestli jde o klišé nebo ne)
Závěrem, Andromedu v žádném případě neberu jako průměr hru, hrozně mě to bavilo, možností jak hru hrát je spousta a rozhodně bych po Andromedě sáhla znovu.

The Technomancer je nejvíce podceňovaná hra, kterou hodnotí lidé, kteří ji nepochopili. Ale to nevadí, to se stane. V první řadě je třeba si uvědomit, co jste dostali do rukou, že ano. :)
The Technomancer je skvělý cyberpunková hra a abyste dokázali pochopit cyberpunkovou hru, musíte chápat cyberpunk! Tahle hra je dělaná pro naší cp komunitu a proto je naše hodnocení diametrálně odlišné. (Protože my víme, co v takových hrách hledat, jak si příběh spojit, kde číst mezi řádky...)

Hrozně moc lidí kritizuje příběh, že je mělký a nudný. A já si říkám, jestli tu hru vůbec hráli. *SPOIL* Žijete na Marsu, kde si lidstvo z místních obyvatel tzv. “mutantů”, udělalo otroky na práci. (Nepřipomíná vám to něco?). Ocitnete se v kůži sympatického klučiny jménem Zachariah a stanete se technomancerem, což znamená, že dokážete pracovat s elektrickou energií. Zaměstnaný jste u policie a myslíte si, že jste ten hodnej, ale když dostane za úkol navštívit pracovní “tábor” stávkujících mutantů, kde je máte donutit zase makat, i kdybyste měli použít hrubou sílu, moc dobře se za tou klávesnicí necítíte.

Že se jedná o RPG, to všichni víme. A i to se stalo terčem kritiky, že prý je to úplně zbytečný a nemá to na nic vliv. Omyl! Něco uděláte špatně, nebo pošlete do prdele někoho, koho jste neměli, už vám bude chybět důležitá spojenecká jednotka.
“Ty ses vykašlal na záchranu našeho člověka? Fakt, tak s naši jednotkou nepočítej!”
A víte co? Můžete mít dokonce romanci! Sice máte na výběr jenom 3 možnosti, ale i na tak malou hru je to docela úspěch. Co musím přidat jako velké plus, jedna z těch možností je dokonce muž, takže mysleli i na gay hráče a šílený ženský jako já. (♥)
Dokonce si můžete upravit i vzhled postavy, pokud se vám hraje raději s upraveným ksichtem. (Ale raději mi to neříkejte :C )

Co taky musím pochválit, tak je velká svoboda v souboji. Máte na výběr 3 stromy dovedností, ten nejdůležitější je styl vašeho boje, buď si můžete vybrat jeden ze tří, které vám hra nabídne, nebo kombinujte všechny možnosti. Záleží na preferenci. (Ale nejlepší je ta technomancerská badass tyč!) Další strom je pak o zlepšení vašich potřeb, jako je síla, damage a pod. No a posledním stromem je něco jako RPG strom, kde si vybíráte dovednosti, co vám mohou pomoct při rozhovorech. (Například, pokud se někoho snažíte přesvědčit a chcete na to jít přes vědu, bez schopnosti vědy máte 25% šanci, že osobu přesvědčíte, rozšířením schopnosti se pak šance procentuálně zvyšuje; 25%, 50%, 75%, 100%. A nemyslete si, že když máte 75%, tak to musí vyjít… nevyjde. :C)
BTW, když už jsem u toho, hodně hejtovaný dabing je pořád lepší než u poloviny her. A naše hlavní postava má sakra úžasnou barvu hlasu!

Co je na celý hře ale absolutně nejlepší, tak ta atmosféra. To prostředí Marsu na vás dýchá postapokalypticky a design je udělaný naprosto krásně. A ta atmosféra se vás jen tak nepustí, naopak postupně ve hře na vás upadá větší a větší deprese z toho, co se tam vůbec za zády lidí děje.

CPAF! ♥

(Moje recenze z fb stránky Videohráč, nechtělo se mi to psát znova.)