Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Half-Life 2

  • PC 80
Nejsem žádný velký hráč FPS, vždyť nejnovější hrou tohoto žánru, kterou jsem hrál, je Bioshock Infinite. Jisté ponětí o jeho vývoji však od dob prvního Wolfensteina mám a hutnou ránou z brokovnice do počítačem vygenerovaného těla protivníka se občas rád odreaguji od komplexnějších her (a, co si budeme povídat, i leckdy ještě více komplexního života). Half-Life 2 mi v době svého vzniku utekl a vzhledem k tomu, že o něj nejde stále nezakopávat, bylo jen otázkou času, kdy se do něj pustím. Konečně, to se týkalo i prvního dílu, který ale přes zjevnou revolučnost plně nedosáhl cíle, který si vytýčil. Skripty a audiovizuální stránka, tak důležitá pro vyprávění příběhu, mne ještě plně nepřesvědčily, a konzervativní, ale co do designu vyladěnější (a o rok starší) Quake II se mi, když jsem obě hry před několika lety dohrál, líbil ve výsledku více. Byl jsem tedy poměrně zvědaný na to, jak Valve svůj produkt umělecky a technologicky posunulo.

Po čerstvém prvním dohrání jsem spokojen a z některých aspektů a lokací dokonce nadšen. Majestání most, ale i mrazivě dechberoucí citadela jsou architektonické skvosty, na které se nezapomíná. Hře přitom chybí kýčovitost přítomná například v již zmíněném komixovém Bioshocku Infinite a realističnost východoevropského šedivého prostoru je přímo antitezí mnoha AAA her, které mají potřebu hráče oslňovat bombastem a atrakcemi. Roli v tom jistě hraje i perfektní nadčasový engine, na kterém hra stojí, a jeho geometrická ostrost a fyzikální věrohodnost. Obličeje postav už také nejsou pouhé uniformní klony, ale mají svůj výraz, který dodává hře emocionální jiskru. Naskriptované situace jsou udělané čistě, a je nepochybně klad, že hra nad vaším avatarem Freemanem v takových momentech nepřebírá kontrolu (mj. i proto mlčí!). Ano, příběh by mohl být propracovanější, ale vynikající prostředí často samo dotváří ve vaší hlavě to, co vám postavy neřeknou. Rozhodně je tento "prostý" způsob vyprávění lepší, než krkolomné nacházení leckdy přehlédnutelných deníkových záznamů v jiných (a "modernějších") FPS, jehož zlomkovitost narušuje dynamiku akčního žánru.

Half-Life 2 je navíc obdivuhodně variabilní a téměř každá další lokace se, a to poměrně radikálně, liší od té předcházející. Opět - bez enginu Source by toto nebylo možné a různé hrátky s vozítky a gravitační zbraní zajišťují, že hra neupadá do stereotypu (například právě kvůli nepříliš výraznému příběhu). Díky tomu také máte po dohrání pocit, že jste toho poměrně dost prožili. Skoro mi připadá, že Half-Life 2 je svého druhu herní "road movie", byť je postava Gordona na konci stejná jako na začátku (a v tom je snad jistý nevyužitý potenciál).

Výtky. Přílišná linearita. Ano, hře by prospělo, kdyby cesta k cíli nebyla tak okatě přímočará. Různé zátarasy, zavalené průchody a zamčené dveře mne na konci už poměrně frustrovaly. S tím souvisí i to, že by hra měla být zalidněnější. Navzdory tomu, že pusto některých lokací je umělecky oprávněné a pohlcující, někdy všechna ta prázdnota limitovaná pouze na vaše nepřátele a později pár spolubojovníků působí v kontrastu s okupovaným městským prostředím jako technologické demo. Oč působivější by bylo, kdybyste viděli ustrašené obličeje občanů City 17 v oknech budov, kdybyste se mohli vmísit do městského davu a mohli sledovat kradmé pohledy na vojáky Combine, kdyby v rozvalinách budov po revoluci byla mrtvá těla nebožáků, které budete chtít pomstít! Přes to všechno, že je to na jednu stranu daň doby a hardwarových limitů, je to zároveň i velká příležitost k dalšímu (a ještě lepšímu?) Half-Life 3!

Artran může snít...
+27