Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Adam Kulhánek • 37 let • Brno (ČR - kraj Jihomoravský)

Komentář

Přejít na komentáře

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PC 100
Spokojenost a prázdnota. Přesně takto se cítím po mém první kompletním dokončení třetího Zaklínače včetně obou DLCs. Spokojenost s tím, co jsem během těch 202 hodin strávených s Geraltem prožil a prázdnota pro to vědomí, že už je tomu konec. Prostě jsem si až moc zvykl na to, že jsem se poslední tři měsíce každý večer na pár hodin vžíval do role zaklínače, kosil monstra, plnil zakázky a další nejrůznější úkoly. Jinými slovy: Skvěle se bavil.

Na začátku jsem řešil jedno velké dilema. Vzhledem k tomu, že rád při hraní her sbírám achievementy a jedním z nich je dohrání hry na nejvyšší obtížnost, tak jsem řešil, zdali budu schopný po dohrání předchozích dílů jít rovnou do Pochodu Smrti. Tímto ještě jednou děkuji uživatelům na zdejším diskusním fóru, kteří mi dodali dost odvahy, abych to zkusil a udělal jsem dobře. Začátky byly sice trošku krušnější, ale po pár hodinách jsem si dostatečně zvykl na soubojový systém, takže následující souboje mi nedělaly moc velké problémy.

Co mě na hře tak nadchlo? Je to především příběh, na němž je celá hra postavená. Hlavní linka je opravdu velmi povedená, ale i vedlejší questy, hledání pokladů i zakázky jsou hodně zábavné. Obecně jsem rád za mnohem větší množství zakázek než v předchozích dílech, protože ty jsou přece hlavním smyslem zaklínačského řemesla. Stejně tak jsou fajn odlehčující úkoly a situace, namátkou třeba fingované přepadení s Marigoldem nebo pařba v Kaer Morhen, nebo narážky na jiné filmy či seriály (Zed's dead, Djenge Frett nebo třeba mrtvý Tyrion Lannister v nebeské cele). Je taky fajn, že se Geralt postupem času ve hře setkává se skoro všemi známými z dřívějších dílů, případně z knížek.

Sem tam hráče čekají i důležitější rozhodnutí, která mohou ovlivnit jiné úkoly, osudy postav či celé země. Líbí se mi, že tato rozhodnutí nejsou obvykle ve stylu černá vs bílá, ale je nutné volit to menší zlo. A ani to, co se na první pohled jeví jako lepší řešení, může ve výsledku znamenat katastrofu (např. když jsem se ve Velenu rozhodoval jestli pomoci ježibabám nebo duchovi ve stromě.).

Na druhou stranu je pravda, že samotné plnění úkolů není nijak složité. Hra hráče prakticky pořád vede za ručičku a stále je jasné, co se má dělat. A i v těch několika málo případech, kdy nechává postup na hráči, dojde k situaci, kdy Geralt po čase řekne, co by asi bylo vhodné udělat.

Každopádně je skvěle zpracovaný i celý otevřený svět. Prostě z jednotlivých měst, vesnic, luk, lesů a další divočiny je cítit sympatický nádech slovanských zemí. Na druhou stranu mi trochu chyběla možnost prohodit pár slov s místními. Obvykle tak lze mluvit buď s osobami spjatými s úkolem a nebo s obchodníky/řemeslníky.

Soubojový systém je fajn, líbí se mi, jakým způsobem ho mohou ovlivňovat jednotlivé skilly a znamení. Na druhou stranu ale musím říct, že je dost jednotvárný. Po čase jsem se naučil několik málo strategií, které jsem úspěšně aplikoval až do úspěšného konce. Často pokulhává i AI nepřátel, především těch lidských. Není problém nalákat bandu zbojníků a postupným ústupem se dostat k místu, za který oni nepůjdou. Místo toho jen tak postávají, případně se pomalu vracejí. Není tedy problém je postřílet kuší, házet na ně petardy nebo je nechat se pobít mezi sebou pomocí Axie.

Co se mi ale moc nelíbí, jsou pěstní souboje. Ano, hrál jsem to na nejtěžší obtížnost, tak by to asi mělo být obtížné, ale hraji za zaklínače, mutanta s nadlidskými smysly a schopnostmi, později šampiona všech oblastí. Narazím na zloděje v přístavu a ten mě v pěstním souboji srazí třemi nebo čtyřmi údery, zatímco já musím soupeře udeřit celou řadou silných úderů. Zpracování ve dvojce v podobě quick time eventů mi přišlo lepší.

Taky jsem se úplně nesžil s lektvary. Více se mi líbil systém ve dvojce, kdy je Geralt aplikoval před soubojem během přípravy. Pak mi přijde divné i jejich automatické doplňování během meditace (společně s petardami). Není tedy nutné opakovaně sbírat/kupovat jednotlivé ingredience, stačí mít zásobu tvrdého alkoholu, kterého jsou po světě mraky.

Poslední věcí, která mě vyloženě vadila, bylo ovládání Geralta ve vodě. Několikrát se mi stalo, že byl v malé hloubce, kde byli i topivci, kteří na něj útočili. Ty jde celkem snadno ustřílet kuší, kterou ale je možné vytáhnout pouze pod vodou. Když jsem ale chtěl jít pod vodu, tak vzhledem k malé hloubce se Geralt vždy hned vynořil a nakonec skončil jako potrava pro zmíněné topivce, kteří neměli s plaváním v dané oblasti problém.

Další plusy a mínusy už jen v bodech:
+ Zaklínačské smysly a hledání stop. Super nápad.
+ Gwint. Z počátku jsem měl obavy, že mi to moc nepůjde (karetní hry tohoto typu obvykle nehraji), ale nakonec jsem se hodně s touto hrou sžil. Na druhou stranu mi trošku chyběl i ten kostkový poker.
+ Grafická stránka vypadá i na dnešní dobu hodně dobře (ale já obecně nemám moc vysoké nároky na grafiku, takže to možná vidím zkresleně).
+ Hudba je opravdu povedená, často ji poslouchám i jen tak při práci.
+ Hraní za Ciri ve vzpomínkách a ve finále.
+ Hodně se mi líbilo zpracování ježibab.
- Přijde mi, že někde jsou těžce nevyvážené ceny. Např. zabití Polednice ve White Orchardu přinese zaklínači něco málo přes 20 orenů a za tento výdělek si v hospodě nekoupí ani pečené kuře, které stojí 75.
- Obdobně je to i se zkušenostmi. Za zakázky se dostává jen pár zkušenostních bodů, i když je hodnocena na mnohem vyšší úroveň. Ale např. při obcházení Marigoldových holek jsem jen z rozhovorů dostal 100 bodů za každou.
- Trochu kostrbaté ovládání jízdy na koni na klávesnici a myši, ale dá se na to zvyknout.
- Sem tam jsem narazil na drobné bugy, kvůli kterým jsem musel uložit a nahrát hru (nešlo se potopit, zeď se po Aardu špatně rozpadla), jednou se mi zasekl rozhovor tak, že jsem musel kompletně sestřelit hru.

Hra má své chyby a nedokonalosti, ale všechny leží ve stínu skvělého příběhu a zpracování světa. Každý den jsem se hodně těšil na večer, kdy se do světa třetího Zaklínače znovu ponořím a hodně nerad jsem se ve velmi pozdních hodinách vracel zpět do reality. Když jsem hru začal hrát, věděl jsem, že ji budu hrát opravdu dlouho, říkal jsem si, že ji nejspíš dohraji a pak zapadne do mého seznamu dohraných her. Hraním jsem ale získal natolik skvělých zážitků, že už nyní vím, že dříve nebo později se k této hře vrátím a zahraji si ji znovu, společně i s prvními dvěma díly.
+27