Jak by asi mohlo vypadat dvourozměrné Dark Souls ve stylu metroidvanie? Odpovědí je samozřejmě Salt and Sanctuary, jen místo duší je to sůl, místo bonfirů jsou tu svatyně, ale zbytek je prakticky ve stejném stylu. Prostě spousta nepřátel, fér soubojový systém, tajemný příběh s temnou atmosférou a hlavně souboje s bossy.
V některých mechanismech si jde hra svou vlastní cestou, například strom dovedností, jehož položky mohou navyšovat základní atributy postavy, přidávat množství elixírů nebo umožňují používat určitý druh zbraně nebo magii. Jak už je u mě zvykem, mou první volbou byl strength build. Z počátku se štítem, jehož používání mi moc nešlo, tak jsem celkem brzy přešel na obouruční držení svého morning staru a včasné kotouly. A v tomto stylu jsem již prošel celou hrou.
I tak byly začátky celkem náročné. Už po cestě k prvnímu bossovi si mě podávali psi, později zase lukostřelci a vlastně celá lokace The Watching Woods, kde jsem musel skákat po stromech a hledat skryté cesty. Ty pády mi připomínaly takový odlehčený Blighttown z Dark Souls. Později mi zase pily krev vetřelcům podobné potvory, jejichž skok na mě prakticky znamenal smrt. Naštěstí se hraním dá celkem slušně nafarmit, takže to pak jde o něco lépe. I tak se dá i po drobné chybce snadno umřít na základním nepříteli a někdy tím přijít i o větší množství soli získané třeba zabitím bosse. To mě bohužel několikrát slušně zabolelo.
Zajímavým prvkem je i branding, pomocí kterého hrdina získá nějakou novou schopnost, pomocí které se dá na mapě dostat do dříve nepřístupné části. Díky tomu jsem často pro jistotu procházel již objevené lokace znovu, abych náhodou takovou část neminul. A s tím souvisí asi jedna drobnost, která mě v druhé půli hry trápila nejvíc. Těch lokací, průchodů a zkratek je totiž tolik, že jsem se v nich začal dost ztrácet.
Souboje s bossy byly fajn. Ze začátku, když jsem se ve hře ještě spíše hledal, jsem s nimi měl celkem problémy. Po otrkání a osvojení si mých i jejich pohybů jsem většinu bossů dával na několik málo pokusů, často i hned na ten první. Nejvíc mi ve výsledku zavařili The Disemboweled Husk se svojí pistolí a The Witch of the Lake, u které jsem dlouho hledal způsoby, jak se vyhýbat jejím insta kill útokům. Zajímavý byl i The Tree of Men. Naopak mě celkem zklamal finální The Nameless God, od kterého jsem čekal větší problémy a třeba i druhou fází, kterou ve výsledku vlastně neměl nikdo.
Příběh je dobře tajemný a podobně jako u Dark Souls jsem se v něm docela dost ztrácel, takže jsem si musel pomáhat na internetu. Celkem zajímavé jsou covenanty, zde pojmenované Creeds, které se šíří dle zabíraných svatyň. Dobré je, že každá má své specifické předměty včetně odměn za postup v oddanosti.
Celkově za mě velká spokojenost. Několikrát zmiňované Dark Souls zde číhá na každém rohu a je to opravdu velká zábava. Těším se, až si zahraju pokračování.
V některých mechanismech si jde hra svou vlastní cestou, například strom dovedností, jehož položky mohou navyšovat základní atributy postavy, přidávat množství elixírů nebo umožňují používat určitý druh zbraně nebo magii. Jak už je u mě zvykem, mou první volbou byl strength build. Z počátku se štítem, jehož používání mi moc nešlo, tak jsem celkem brzy přešel na obouruční držení svého morning staru a včasné kotouly. A v tomto stylu jsem již prošel celou hrou.
I tak byly začátky celkem náročné. Už po cestě k prvnímu bossovi si mě podávali psi, později zase lukostřelci a vlastně celá lokace The Watching Woods, kde jsem musel skákat po stromech a hledat skryté cesty. Ty pády mi připomínaly takový odlehčený Blighttown z Dark Souls. Později mi zase pily krev vetřelcům podobné potvory, jejichž skok na mě prakticky znamenal smrt. Naštěstí se hraním dá celkem slušně nafarmit, takže to pak jde o něco lépe. I tak se dá i po drobné chybce snadno umřít na základním nepříteli a někdy tím přijít i o větší množství soli získané třeba zabitím bosse. To mě bohužel několikrát slušně zabolelo.
Zajímavým prvkem je i branding, pomocí kterého hrdina získá nějakou novou schopnost, pomocí které se dá na mapě dostat do dříve nepřístupné části. Díky tomu jsem často pro jistotu procházel již objevené lokace znovu, abych náhodou takovou část neminul. A s tím souvisí asi jedna drobnost, která mě v druhé půli hry trápila nejvíc. Těch lokací, průchodů a zkratek je totiž tolik, že jsem se v nich začal dost ztrácet.
Souboje s bossy byly fajn. Ze začátku, když jsem se ve hře ještě spíše hledal, jsem s nimi měl celkem problémy. Po otrkání a osvojení si mých i jejich pohybů jsem většinu bossů dával na několik málo pokusů, často i hned na ten první. Nejvíc mi ve výsledku zavařili The Disemboweled Husk se svojí pistolí a The Witch of the Lake, u které jsem dlouho hledal způsoby, jak se vyhýbat jejím insta kill útokům. Zajímavý byl i The Tree of Men. Naopak mě celkem zklamal finální The Nameless God, od kterého jsem čekal větší problémy a třeba i druhou fází, kterou ve výsledku vlastně neměl nikdo.
Příběh je dobře tajemný a podobně jako u Dark Souls jsem se v něm docela dost ztrácel, takže jsem si musel pomáhat na internetu. Celkem zajímavé jsou covenanty, zde pojmenované Creeds, které se šíří dle zabíraných svatyň. Dobré je, že každá má své specifické předměty včetně odměn za postup v oddanosti.
Celkově za mě velká spokojenost. Několikrát zmiňované Dark Souls zde číhá na každém rohu a je to opravdu velká zábava. Těším se, až si zahraju pokračování.
