Ačkoliv mám logické hry rád, k prvnímu Portalu se dostávám až skoro po devatenácti letech od vydání. Holt času je málo a těch her fakt mnoho. V prvé řadě se mi líbí jednoduchý herní koncept, prostě vytvořím jeden vstupní a jeden výstupní portál a mohu jím projít. Teď je to především na designu jednotlivých úrovní, aby to všechno mělo hlavu a patu.
 
Úrovní je na první pohled docela málo, ale zatímco ty první jsou velmi jednoduché a vlastně jen seznamovací s dalšími mechanikami hry, postupně začíná přituhovat. Ale naštěstí nic, co by se nedalo po chvíli přemýšlení nějak zvládnout. Asi nejtěžší klasickou úrovní pro mě byla Test Chamber 18, kde mi dlouho trvalo, než jsem vyřešil velkou místnost s roboty, kde jsem měl za úkol získat kostku.
 
Příběh je povedený, z na první pohled nevinného provádění testů pomocí získaného zařízení na tvorbu portálu nakonec dojde i na dort, respektive na slova "Cake is a lie!" napsaná na různých zdech. Následný pokus o útěk spočívající v hledání různých málo viditelných průchodů mezi buchary a větráky mě pak bavil asi nejméně z celé hry. O to víc jsem si to pak vynahradil ve finálním boss fightu s GlaDOS. Třešničkou na dortu jsou pak dost povedené závěrečné titulky se super písničkou. To je snad první hra, kde jsem je fakt nepřeskočil.
 
Zajímavým zpestřením pak pro mě byly pokročilé úrovně a hlavně výzvy. U pokročilých úrovní jsem se při řešení mírně zapotil, ale to nebylo nic oproti mým pokusům získat všechny výzvy na zlatou medaili. Obzvláště ty na co nejmenší počet kroků jsou řešitelné asi jen pomocí specifických pohybů a skoků a neustálého padaní přes portály ve stropě.
 
Celkově mě až překvapilo, jak mě hraní chytlo. Je zde opravdu málo věcí, které bych mohl vytknout a všechno jsou to vlastně prkotiny. Těším se, až si časem zahraji dvojku.