Na hraní A Vampyre Story jsem se docela těšil, přeci jen je to pro mě konečně zase po dlouhé době stará dobrá point and click adventura v klasickém stylu.
V prvé řadě se mi líbil úvod do příběhu ve formě obrázků v knize, které byly součástí úvodních titulků. Po chvíli jsem se mohl ponořit do příběhu ubohé upírky Mony a jejího věrného hláškujícího netopýřího společníka Frodericka. Ostatně právě jejich rozhovory a trefné narážky jsou hlavním pilířem zábavy při hraní. Někdy mi však přišlo, že originální hláška v anglickém jazyce byla vtipnější než její počeštěný text. Ale to už je klasický těžký úděl překladatelských oříšků.
Hlavní příběh hry by se dal rozdělit na dvě části. První se odehrává v hradu upíra Shrowdyho, druhá část pak v nedalekém městečku. Osobně jsem se nejvíce bavil při procházení různých zákoutí hradu a vtipných rozhovorech s některými obyvateli hradu (Gargoyle, myší gang, mučící nástroje, atd.) a také se mi líbilo, jak Mona neustále nehodlá Froderickovi uznat, že je upírkou. V druhé části mě zase nejvíce bavila scéna, kdy se jedna kurtizána na můj popud začala hádat s kapelníkem. Tolik urážek "na úrovni" jsem snad neslyšel ani v Monkey Islandu. Rozšíření anglické slovní zásoby je pak příjemným bonusem.
Asi nejvíc zamrzí závěr příběhu. Že bude konec otevřený jsem bohužel během hraní netušil, o to více mě to pak naštvalo. Čekal jsem nějakou spojitost se Shrowdyho mámou, o které jsme se dozvěděli spoustu věcí, ale nic o tom, kam zmizela. Dlouhou dobu jsem si říkal, jestli to nebude Madame Strigoi, která Moně pomáhá v druhé půlce hry. Ale závěrečná scéna tomu moc nenasvědčovala. Na pokračování se už čeká nějakých 17 let, snad se ho nakonec dočkáme a nedořešené části příběhu budou dovyprávěny.
Hratelnost je dobře zpestřena Moninou schopností se proměnit na netopýra. Bohužel jsem ale trpěl dosti záseky, takže jsem několikrát musel nahlédnout do návodu. Musím pochválit řešení klasického problému většiny adventur, kde v případě nalezení užitečného ale objemnějšího předmětu Mona jen poznamená, že o něm ví. V případě potřeby si pro něj dojde. Bohužel je toto docházení značně zdlouhavé a pokud to nevede k úspěšné akci, tak to jen zdržuje.
Ke grafickému zpracování jsem si musel chvíli hledat cestu, avšak ve výsledku musím uznat, že svým karikaturovým nádechem ke hře perfektně sedí. Dabing hlavních postav se také dobře poslouchá.
Celkově jsem se hrou spíše spokojený. Příběh mě bavil, situace a dialogy jsou zábavné, délka tak akorát. Za mě příjemně strávený čas.
V prvé řadě se mi líbil úvod do příběhu ve formě obrázků v knize, které byly součástí úvodních titulků. Po chvíli jsem se mohl ponořit do příběhu ubohé upírky Mony a jejího věrného hláškujícího netopýřího společníka Frodericka. Ostatně právě jejich rozhovory a trefné narážky jsou hlavním pilířem zábavy při hraní. Někdy mi však přišlo, že originální hláška v anglickém jazyce byla vtipnější než její počeštěný text. Ale to už je klasický těžký úděl překladatelských oříšků.
Hlavní příběh hry by se dal rozdělit na dvě části. První se odehrává v hradu upíra Shrowdyho, druhá část pak v nedalekém městečku. Osobně jsem se nejvíce bavil při procházení různých zákoutí hradu a vtipných rozhovorech s některými obyvateli hradu (Gargoyle, myší gang, mučící nástroje, atd.) a také se mi líbilo, jak Mona neustále nehodlá Froderickovi uznat, že je upírkou. V druhé části mě zase nejvíce bavila scéna, kdy se jedna kurtizána na můj popud začala hádat s kapelníkem. Tolik urážek "na úrovni" jsem snad neslyšel ani v Monkey Islandu. Rozšíření anglické slovní zásoby je pak příjemným bonusem.
Asi nejvíc zamrzí závěr příběhu. Že bude konec otevřený jsem bohužel během hraní netušil, o to více mě to pak naštvalo. Čekal jsem nějakou spojitost se Shrowdyho mámou, o které jsme se dozvěděli spoustu věcí, ale nic o tom, kam zmizela. Dlouhou dobu jsem si říkal, jestli to nebude Madame Strigoi, která Moně pomáhá v druhé půlce hry. Ale závěrečná scéna tomu moc nenasvědčovala. Na pokračování se už čeká nějakých 17 let, snad se ho nakonec dočkáme a nedořešené části příběhu budou dovyprávěny.
Hratelnost je dobře zpestřena Moninou schopností se proměnit na netopýra. Bohužel jsem ale trpěl dosti záseky, takže jsem několikrát musel nahlédnout do návodu. Musím pochválit řešení klasického problému většiny adventur, kde v případě nalezení užitečného ale objemnějšího předmětu Mona jen poznamená, že o něm ví. V případě potřeby si pro něj dojde. Bohužel je toto docházení značně zdlouhavé a pokud to nevede k úspěšné akci, tak to jen zdržuje.
Ke grafickému zpracování jsem si musel chvíli hledat cestu, avšak ve výsledku musím uznat, že svým karikaturovým nádechem ke hře perfektně sedí. Dabing hlavních postav se také dobře poslouchá.
Celkově jsem se hrou spíše spokojený. Příběh mě bavil, situace a dialogy jsou zábavné, délka tak akorát. Za mě příjemně strávený čas.
