Operace Flashpoint se vrací na PC, s podtitulem Dragon Rising a přináší nám tentokrát boj mezi čínskou lidovou armádou a USMC.
Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kde je na pořadu dne ropná krize. Hra se odehrává na fiktivním ostrově Skira, patřícího pod ruskou správu, na kterém je značné množství černého zlata, které chce Čína. A jelikož v žádné válce o ropu nesmí chybět Američané, tady tomu není jinak. Určitě si řeknete, že to vypadá na zajímavý příběh, kdy západní bratři pomáhají matičce Rusi odrazit cizí útočníky, ale bohužel tomu tak není. Veškerý příběh je omezen na „Vyloď se na ostrově, obsaď letiště, postupuj vpřed, dobij pár území a vyžeň čínské vojáky z ostrova“.
Ale teď už k samotné hře. Operace V jádru je to povedená hra, avšak trpí řadou bugů, neduhů a různých drobností, které z ní v podstatě dělají béčkovou hru. Musím také upozornit, že tato hra nejde moc srovnávat s původním Flashpointem od Bohemia Interactive, neboť ti se na jejím vývoji vůbec nepodíleli. Vše to bylo v rukou britských Codemasters. Jakožto pokračovatelkou původní hry je dnes dobře známá ArmA, dnes už i druhý díl s řadou datadisků či chystaný třetí díl.
Ale to jsem odbočil. DR má sice pár společných znaků jako původní hra, např. možnost dávat rozkazy členům týmu, ovládat vozidla a vrtulníky a jakž takž je přítomna fyzika střelby, ale to je asi tak vše. Vozidel je tam žalostně málo, stejně jako možností se v nich svést. Oproti původní hře si připadáte jako by na opuštěném ostrově, kde občas narazíte na svoje a na nepřátelské vojáky. Neměl jsem pocit, že bych byl někde ve válce. O umělé inteligenci ani nemluvím, někdy trvá vašim spolubojovníkům minutu, než splní zadaný rozkaz, byť jen mají za úkol vyléčit zraněného spolubojovníka. Další kapitolou je obtížnost, i když si zvolíte tu nejnižší, budete odnikud dostávat smrtelné rány. Systém viditelnosti je taky nějak „zvláštní“ jelikož většinou když vám spolubojovníci zahlásí nepřítele, vy vidíte jen a jen trávu a až po nějaké době nepřítele.
Abych jen nekritizoval, tak má tato hra, i když jich není přehršel, pozitiva. Grafika je dobrá, stejně jako okolní prostředí, autoři si však mohli pohrát s grafikou noci, kde i v té nejhlubší noci jde vidět stejně jako přes den. Ale to jen taková malá vada na „kráse“ prostředí. Mezi další plusy patří rozloha ostrova a volnost pohybu, stejně jako u původní hry. Bohužel je ta „volnost“ myšlena jen z části, neboť většinou vám hra přímo nalajnuje tu nejlepší cestu kudy jít a vy se po ní většinou vydáte. Ale někdy se volnost hodí, když se třeba máte dostat k 2km vzdálenému EP a můžete si zvolit, jakou cestou půjdete, zda se obloukem vyhnete nepřátelům nebo půjdete přímou cestou a přes nepřátele se prostřílíte. K dalším kladům určitě taky patří zajímavá možnost povolat si v průběhu mise dělostřelectvo či blízkou leteckou podporu.
Ze stereotypu všedních bojů vás taktéž vytáhnout stealth mise, které jsou ve hře tuším 2, přičemž druhá z nich, kdy máte tajně sledovat nepřátelského generála a poté ho nechat s celou základnou vyhodit do vzduchu je udělána perfektně, pro mě nejlepší ve hře. Misí je bohužel pouhých jedenáct, přičemž nejsou ani nijak dlouhé ani zábavné. I přes mé časté opakování, občas i skoro celých misí, kvůli ne příliš povedenému systému ukládání na checkpointech jsem celou hru dohrál asi za takových 6-7 hodin.
Závěrem bych tuto hru klidně doporučil pro dlouhé zimní večery, neboť minimálně při několika misích se budete dobře bavit a ostatní „nějak přetrpíte“. Není to sice bůhvíjak skvělá hra, ale na jedno zahrání vás pobaví.
Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kde je na pořadu dne ropná krize. Hra se odehrává na fiktivním ostrově Skira, patřícího pod ruskou správu, na kterém je značné množství černého zlata, které chce Čína. A jelikož v žádné válce o ropu nesmí chybět Američané, tady tomu není jinak. Určitě si řeknete, že to vypadá na zajímavý příběh, kdy západní bratři pomáhají matičce Rusi odrazit cizí útočníky, ale bohužel tomu tak není. Veškerý příběh je omezen na „Vyloď se na ostrově, obsaď letiště, postupuj vpřed, dobij pár území a vyžeň čínské vojáky z ostrova“.
Ale teď už k samotné hře. Operace V jádru je to povedená hra, avšak trpí řadou bugů, neduhů a různých drobností, které z ní v podstatě dělají béčkovou hru. Musím také upozornit, že tato hra nejde moc srovnávat s původním Flashpointem od Bohemia Interactive, neboť ti se na jejím vývoji vůbec nepodíleli. Vše to bylo v rukou britských Codemasters. Jakožto pokračovatelkou původní hry je dnes dobře známá ArmA, dnes už i druhý díl s řadou datadisků či chystaný třetí díl.
Ale to jsem odbočil. DR má sice pár společných znaků jako původní hra, např. možnost dávat rozkazy členům týmu, ovládat vozidla a vrtulníky a jakž takž je přítomna fyzika střelby, ale to je asi tak vše. Vozidel je tam žalostně málo, stejně jako možností se v nich svést. Oproti původní hře si připadáte jako by na opuštěném ostrově, kde občas narazíte na svoje a na nepřátelské vojáky. Neměl jsem pocit, že bych byl někde ve válce. O umělé inteligenci ani nemluvím, někdy trvá vašim spolubojovníkům minutu, než splní zadaný rozkaz, byť jen mají za úkol vyléčit zraněného spolubojovníka. Další kapitolou je obtížnost, i když si zvolíte tu nejnižší, budete odnikud dostávat smrtelné rány. Systém viditelnosti je taky nějak „zvláštní“ jelikož většinou když vám spolubojovníci zahlásí nepřítele, vy vidíte jen a jen trávu a až po nějaké době nepřítele.
Abych jen nekritizoval, tak má tato hra, i když jich není přehršel, pozitiva. Grafika je dobrá, stejně jako okolní prostředí, autoři si však mohli pohrát s grafikou noci, kde i v té nejhlubší noci jde vidět stejně jako přes den. Ale to jen taková malá vada na „kráse“ prostředí. Mezi další plusy patří rozloha ostrova a volnost pohybu, stejně jako u původní hry. Bohužel je ta „volnost“ myšlena jen z části, neboť většinou vám hra přímo nalajnuje tu nejlepší cestu kudy jít a vy se po ní většinou vydáte. Ale někdy se volnost hodí, když se třeba máte dostat k 2km vzdálenému EP a můžete si zvolit, jakou cestou půjdete, zda se obloukem vyhnete nepřátelům nebo půjdete přímou cestou a přes nepřátele se prostřílíte. K dalším kladům určitě taky patří zajímavá možnost povolat si v průběhu mise dělostřelectvo či blízkou leteckou podporu.
Ze stereotypu všedních bojů vás taktéž vytáhnout stealth mise, které jsou ve hře tuším 2, přičemž druhá z nich, kdy máte tajně sledovat nepřátelského generála a poté ho nechat s celou základnou vyhodit do vzduchu je udělána perfektně, pro mě nejlepší ve hře. Misí je bohužel pouhých jedenáct, přičemž nejsou ani nijak dlouhé ani zábavné. I přes mé časté opakování, občas i skoro celých misí, kvůli ne příliš povedenému systému ukládání na checkpointech jsem celou hru dohrál asi za takových 6-7 hodin.
Závěrem bych tuto hru klidně doporučil pro dlouhé zimní večery, neboť minimálně při několika misích se budete dobře bavit a ostatní „nějak přetrpíte“. Není to sice bůhvíjak skvělá hra, ale na jedno zahrání vás pobaví.
Pro: Pěkné prostředí, Dobrá grafika, Některé hodně povedené mise, Jakž takž volnost pohybu
Proti: Příběh o „ničem“, AI, Nízká hrací doba & některé mise dost krátké a stereotypní bez špetky nápadu, Zoufale málo vozidel a možností si s nimi zahrát, Některé skripty, Systém ukládání