Eh... no kde začít.
Zaprvé opravdu nevím co tady tohle dělá. Tohle se snad ani nedá považovat za hru. Upřímně dohrála jsem to jenom proto abych si mohla vyplnit že jsem to dohrála :D A chvílemi jsem si u toho myslela že umřu nudou a uvažovala jsem nad tím jestli nemám začít sepisovat závěť. Nějak mi unikl smysl střílení nepřátel když se nehýbou, a nemůžou vás zranit. A potom ty záznamy z deníku. Normálně čtení zbožňuju, ale ty strašné hrubky tomu nasadily ''korunu''. Byla jsem neuvěřitelně šťastná když to skončilo. A přísahám jestli někdy potkám toho člověka který tohle stvořil, tak ho chytnu pod krkem, a budu ho škrtit a škrtit.