Ano, Painkiller, ta hra, u které jsem kamarádům ukazoval, jak sadistickej umím být, když mám v ruce něco jako sekačku na trávu a přede mnou běhají tupí a mrtví mniši a kostlivci a podobná havěť, a já z nich dělám guláš. Stejně tak jsem si zalíbil kolíkomet s cheatem na nemizení nepřátel, takže jsem si z krásné místnosti v kostele udělal výstavu propíchaných mrtvol, které jsem nakonec tak jako tak sekačkou rozsekal.
Painkiller jsem dohrál jenom díky bossům, kteří vždy stáli za to, jinak hra samotná už mě po několika misích přestala bavit. Poprvé je docela legrace dívat se na tu spoušť, ale když to stejné děláte po 30, už to není taková zábava. Nicméně tu osmdesátku sem šoupnu, protože je vidět, že ta hra si na nic nehraje, nikdo nesliboval super promyšlenej příběh a miliony inovací. Je to oldschool střílečka, ve stylu prvních Doomů a na zabití nudy funguje výborně.