Napojen fenomenálním Diablem 2 byl Dungeon Siege druhá rubačka v tomhle stylu, co jsem zkusil a dohrál. Tehdy jsem ještě na hry neměl takové nároky, a mým hlavním měřítkem na mém tehdejším novém počítači byla hlavně grafika. Těsně po vydání měl špičkovou grafiku. Ale jo, i ta hra mě docela bavila.

Po několika letech jsem se k ní vrátil znovu. Hned jsem si všiml, že hra je strašně lineární, ale zábavná. V posledních fázích hra už ničím nepřekvapí, a to stále stejné rubání tupých nepřátel začne nudit. Hra je zbytečně dlouhá. Nějakých 25 hodin (čistého) lineárního postupu. Příběh je kýčovitý (dobro vs. zlo), stokrát viděný a pár větami vyprávěný. I když musím přiznat, že díky stále se měnícímu prostředí. Díky stále novým nepřátelům a absenci jakéhokoliv dlouhého nahrávaní, mě hra udržela až do konce. Technické zpracování je celkově na špičkové úrovni. Žádné chyby, pěkné zvuky, žádné zdlouhavé přechody z dungeonů do exteriérů. Všechno krásně plynulé.

Co mi ale dost vadilo, byl RPG systém. V praxi se žádné přerozdělování bodů do různých atributů nekoná. Jsou tu jenom síla, mrštnost, inteligence. Jinak, meč, luk, kouzlení. Zkušenosti se rozdávají podle rozdané damage. Takže už někde v polovině těžce ztrácí lučištníci a mágové, protože nemají tak rychlé ruce. Během chvíle se udělá strašná propast ve výkonnosti. Lučištníci jsou úplně k ničemu a mágové jen na léčení dvou, tří bojovníků vpředu. Je to strašně nevyvážené a strašně debilní. Věcí padají víc než v Diablu. Kromě zbraní co používáte je můžete nechat ležet. Ke konci už zlato ani neunesete a věci ztratí cenu.

Hra mě zabavila, ale rozhodně nemám chuť se k ní vracet.