Jak už se správně v popisu hry píše, tak KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child je klasickou doomovkou. A nutno dodat, že doomovkou nadmíru povedenou. Název hry odkazující na tehdy aktuální album skupiny Kiss sice může zavdávat pocit, že půjde o narychlo spíchnutý brak sloužící jen k propagačním účelům, ale opak je pravdou. Samotní členové skupiny ve hře moc neexhibují a to je jedině dobře.
Díky cirkusácké stylizaci, která se velkou měrou podepsala nejen na designu lokací, nepřátel, ale i hudbě, mi přirostla k srdci daleko víc, než všechny Doomy a Quakové dohromady. A to nejenom proto, že základní koncept hry na první pohled připomíná episodu Dark Carnival z nejlepší střílečky všech dob.
Stavba jednotlivých levelů je velmi dobře vymyšlená a obvyklé adventurní prvky v podobě nalezení klíče, přehození páky, zmáčknutí tlačítka, utažení ventilu atd., jsou v nich zakomponovány překvapivě smysluplně. Design lokací se až do konce hry průběžně mění a v některých z nich – Cathedral, Freak Show, Morbid Manor, Unholy Ground, Acropolis – je radost se rochnit. Škoda jen, že během první třetiny hry se na scéně postupně objeví v rychlém sledu všechny typy nepřátel. Hra tak v tomto směru už dál nemá čím překvapovat. Na konci každé úrovně sice čeká na popravu připravený boss, ale přece jenom nemusely být všechny patrony vystříleny hned na začátku.
Obtížnost hry je nastavena na výbornou. S přibývajícím časem dochází díky hustší a silnější mixtuře nepřátel k jejímu postupnému zvyšování, takže je nutné neustále přizpůsobovat likvidační strategii právě se valícím hordám nepřátel. Včetně úsporného používání zbraní, protože nábojů zvlášť do těch nejúčinějších kousků není nikdy dost. Na konci hry už je obtížnost tak pekelná, že jsem se dostával do zvláštního transu, který jen zběsilé střílečky z 90. let s poctivou AKČNÍ hratelností dokáží navodit. Občas je sice nutné k postupu dál vystřílet celou místnost, ale nejedná se o žádné křečovitě uzavřené arény známe z her jako je např. Painkiller. Daleko víc mi vadily portály, z kterých – dokud nebyly zničeny – vyskakovaly nekonečné vlny otravných potvor.
Tak jako tak je KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child AKČNÍ STŘÍLEČKA ve své nejlepší podobě, kterou by byl hřích minout.
Díky cirkusácké stylizaci, která se velkou měrou podepsala nejen na designu lokací, nepřátel, ale i hudbě, mi přirostla k srdci daleko víc, než všechny Doomy a Quakové dohromady. A to nejenom proto, že základní koncept hry na první pohled připomíná episodu Dark Carnival z nejlepší střílečky všech dob.
Stavba jednotlivých levelů je velmi dobře vymyšlená a obvyklé adventurní prvky v podobě nalezení klíče, přehození páky, zmáčknutí tlačítka, utažení ventilu atd., jsou v nich zakomponovány překvapivě smysluplně. Design lokací se až do konce hry průběžně mění a v některých z nich – Cathedral, Freak Show, Morbid Manor, Unholy Ground, Acropolis – je radost se rochnit. Škoda jen, že během první třetiny hry se na scéně postupně objeví v rychlém sledu všechny typy nepřátel. Hra tak v tomto směru už dál nemá čím překvapovat. Na konci každé úrovně sice čeká na popravu připravený boss, ale přece jenom nemusely být všechny patrony vystříleny hned na začátku.
Obtížnost hry je nastavena na výbornou. S přibývajícím časem dochází díky hustší a silnější mixtuře nepřátel k jejímu postupnému zvyšování, takže je nutné neustále přizpůsobovat likvidační strategii právě se valícím hordám nepřátel. Včetně úsporného používání zbraní, protože nábojů zvlášť do těch nejúčinějších kousků není nikdy dost. Na konci hry už je obtížnost tak pekelná, že jsem se dostával do zvláštního transu, který jen zběsilé střílečky z 90. let s poctivou AKČNÍ hratelností dokáží navodit. Občas je sice nutné k postupu dál vystřílet celou místnost, ale nejedná se o žádné křečovitě uzavřené arény známe z her jako je např. Painkiller. Daleko víc mi vadily portály, z kterých – dokud nebyly zničeny – vyskakovaly nekonečné vlny otravných potvor.
Tak jako tak je KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child AKČNÍ STŘÍLEČKA ve své nejlepší podobě, kterou by byl hřích minout.
Arthurian Legends