Nabídnutí pohledu bez nostalgie, s čistou hlavou a jak je to dnes vlastně hratelné? To vše budou mé dojmy k dnešnímu dohrání Freedom Fighters.
Po přečtění oslavných komentářů, zvláštně JohnaCZ které nešetřil eufórií, kde mě pobavil prohlášením o příběhu že je skvělý. No spíše už se stal jistou alternativní cestou jak zajistit šablonu pro další hry jako je napadení USA Sověty, Němci, KLDR a samozřejmě nesmí chybět vetřelci z vesmíru. Toť ke skvělému příběhu.
Po úvodu hry který je pěkně zpracován, se hráč seznámí s nejlepší a asi jedinou vychytávkou celé hry a to jsou právě spolubojovníci. Jejich AI je opravdu dobrá a zastanou velký kus práce. Jelikož střílení zde funguje naprosto debilně bez pardónu, jelikož ať míříte sebelíp střely v 90 procentech případů jdou vedle, tak jsem radši nechával tu práci na parťácích.
Samotné mise jsou podobné jako vejce vejci, znič most, obsaď budovu, zachraň vezně. Já vím že prostor pro originální mise zde moc není, ale přesto proč jsem měl po třetí misi pocit že ono se nic nového nedostaví a že k radikální změně ve he prostě nedojde kromě navýšení počtu spolubojovníků. A taky se tak stalo, dále pak ze začátku hodně hráče irituje neustálý přísun posil Sovětů. Kdy co dvě minuty přijede transport a vysadí oddíl vojáků kteří hned vám vpadnou do zad.
Kdyby zde nebyla atmosféra zmaru a útlaku výborně podkreslena soundtrackem nahraným Budapeštským symfonickým orchestrem, hráč by si na mnoho památných situací nevzpoměl. Sám si nyní po čerstvém dohrání vybavuji začátek, jeden zvrat a konec. Vše mezitím působí stejně šedě a nevýrazně. Je aspoň fajn vidět jak se mění roční období a má to i vliv na atmosféru.
Navíc když se dostaví sólo mise, tak se hned potvrdí že hra by bez AI spojenců kteří jsou k ruce zapadla do podprůměru. To oni zvedají hru a atmosféra díky perfektní hudbě. Krátkost hry je kladem jelikož i takhle je ve hře zoufale málo misí, které by hráče vytrhli z letargie způsobené aplikováním stejným postupů dokola.
Nevím co zapříčinilo tak vysoká hodnocení ostatních hráčů, buď je to nostalgií která jim připomíná jen to dobré nebo je to snaha nedoceněnou hru trochu zviditelnit. Každopádně má své klady ale i velké protiklady. Takže vyberte si.
Po přečtění oslavných komentářů, zvláštně JohnaCZ které nešetřil eufórií, kde mě pobavil prohlášením o příběhu že je skvělý. No spíše už se stal jistou alternativní cestou jak zajistit šablonu pro další hry jako je napadení USA Sověty, Němci, KLDR a samozřejmě nesmí chybět vetřelci z vesmíru. Toť ke skvělému příběhu.
Po úvodu hry který je pěkně zpracován, se hráč seznámí s nejlepší a asi jedinou vychytávkou celé hry a to jsou právě spolubojovníci. Jejich AI je opravdu dobrá a zastanou velký kus práce. Jelikož střílení zde funguje naprosto debilně bez pardónu, jelikož ať míříte sebelíp střely v 90 procentech případů jdou vedle, tak jsem radši nechával tu práci na parťácích.
Samotné mise jsou podobné jako vejce vejci, znič most, obsaď budovu, zachraň vezně. Já vím že prostor pro originální mise zde moc není, ale přesto proč jsem měl po třetí misi pocit že ono se nic nového nedostaví a že k radikální změně ve he prostě nedojde kromě navýšení počtu spolubojovníků. A taky se tak stalo, dále pak ze začátku hodně hráče irituje neustálý přísun posil Sovětů. Kdy co dvě minuty přijede transport a vysadí oddíl vojáků kteří hned vám vpadnou do zad.
Kdyby zde nebyla atmosféra zmaru a útlaku výborně podkreslena soundtrackem nahraným Budapeštským symfonickým orchestrem, hráč by si na mnoho památných situací nevzpoměl. Sám si nyní po čerstvém dohrání vybavuji začátek, jeden zvrat a konec. Vše mezitím působí stejně šedě a nevýrazně. Je aspoň fajn vidět jak se mění roční období a má to i vliv na atmosféru.
Navíc když se dostaví sólo mise, tak se hned potvrdí že hra by bez AI spojenců kteří jsou k ruce zapadla do podprůměru. To oni zvedají hru a atmosféra díky perfektní hudbě. Krátkost hry je kladem jelikož i takhle je ve hře zoufale málo misí, které by hráče vytrhli z letargie způsobené aplikováním stejným postupů dokola.
Nevím co zapříčinilo tak vysoká hodnocení ostatních hráčů, buď je to nostalgií která jim připomíná jen to dobré nebo je to snaha nedoceněnou hru trochu zviditelnit. Každopádně má své klady ale i velké protiklady. Takže vyberte si.
Pro: AI spolubojovníku, perfektní soundtrack, atmosféra
Proti: Naprosto otřesná střelba, sólo mise, stereotyp