Po roce od dokončení Black Gate uzrál ten správný čas na vydání se znovu do Britannie spolu s Avatarem a jeho společníky. Avšak tento díl se odehrává již v jiném koutu světa – konkrétně na ostrovech Serpent Isle. Takřka vše zůstalo stejné. Naproti drtivé většině datadisků je však tento,, co se rozsahu týče, snad ještě větší než původní hra (ne, tato hra je popravdě gigantická), a tak by se slušelo tento díl nazývat Ultima 7.5, protože na datadisk to je opravdu obrovské, ale moc novinek na další díl Seprent Isle nepřináší. Pár minoritních úprav zde je (nepříliš povedené digitalizované portréty) nebo lepší práce s inventářem. To hlavní ale je pokračování v příběhu o Batlinovy, jenž je vůdcem The Fellowship, který se před Avatarem vydal na Hadí ostrov, aby zde načerpal novou sílu, rekruty či snad i spojení s dávnými obyvateli těchto končin.

Jedním z kladů je větší linearita, či spíše zpřehlednění příběhové linie, ačkoliv tomu první hodiny nenasvědčují. To ve výsledku znamená, že po ponoření se do děje a identifikaci podstatných informací od těch nepodstatných bude hra příjemně plynout, a díky většímu počtu "cutscén" v herním enginu se bude stále něco nového dít. Přesto bych však tvrdil, že obtížnost z hlediska plnění úkolů je relativně velká (nečekejte žádné questlogy, deníky atd.), a například pokud nezavedete rozhovor s jedním z řady občanů zdejších měst, nespustí se skript vedoucí k dalším událostem. Takže pro první hraní je nezbytné mít po ruce návod, či si psát poznámky. V kontrastu s postupem ve hře jdou souboje. Když jsem poprvé spouštěl sedmou Ultimu, čekal jsem bitvy trvající dlouhé desítky minut, podobně jako v Albionu nebo sérii Wizardry. Opak je však pravdou, při zpozorování nepřátel stačí stisknout klávesu, a dle předem definovaného stylu boje se Avatar společně s dalšími společníky pustí do práce. A pokud máte dobré vybavení, je boj otázkou několika desítek sekund.

Zde se ale klade důraz především na příběh, respektive dialogy. Takže co do pocitu vítězství v tuhé bitvě Ultima ztrácí, tak to nahrazuje zápletkou rovnající se těm nejpovedenějším adventurám či jRPG. V tom je také ta největší síla hry, a proto si mě tato sérii získala, ačkoliv jsem ji prvně hrál teprve minulý rok. Jednoduše jsem podobné rozložení hratelnosti neviděl u žádné konkurence. Slušelo by se ještě zmínit skvělou hudbu, výbornou a zároveň střídmou grafiku, spoustu aktivit nesouvisejících s příběhem nebo řadu easter eggů, ale to každý kdo si hru zahraje, uvidí a uslyší sám. Co se ještě změnilo od sedmého dílu, je atmosféra hry. Černá Brána začala nenadálým objevením Avatara u jedné rituální vraždy, zde už vystupuje jako minulými měsíci ošlehaný dobrodruh s tou nejlepší možnou výbavou. Tím se tak trochu ztrácí pocit něčeho nového, ve výsledku to ale nehraje roli.

Serpent Isle se ihned řadí mezi mé vůbec nejoblíbenější tituly a spolu s The Black Gate tvoří celek, který vedle klasik z dob minulých (Wizardry), předních role-playing titulů z přelomu tisíciletí (Fallout 2) i těch současných (Vampire) působí svěžím dojmem a inovátorstvím v žánru, kdy jde o zábavné a předně velice dobře hratelné spojení RPG hry, adventury a i komplikovaného a rozvětveného děje tolik vlastního žánru jRPG. Je až k neuvěření, že engine z roku 1992 svoji komplexností uživatelského rozhraní, předváděnou grafikou a možnostmi v designu překonává drtivou většinu her i daleko mladšího data vydání. Samozřejmostí je hrát Ultimu v Exultu, kdy v DOSboxu se ochudíte o řadu menších vylepšení, předně o plynulý scrolling.

Výborná hra, která vydrží opravdu dlouho, a po trochu obtížnějším začátku chytne a nepustí, jako se to daří jen těm nejpovedenějším titulům. Také bych se nebál tvrdit, že sedmá Ultima jako celek je vůbec nejlepší izometrické fantasy RPG kdy vydané. Takže pokud máte pár volných měsíců, nevadí vám tuny anglického textu a preferujete ve hrách příběh, pak je Serpent Isle tou pravou volbou. Tedy poté, co dokončíte The Black Gate. A už jsem zmínil, že je Serpent Isle opravdu rozlehlé?

Užitečné linky:

- stručný a jasný walkthrough, plus tento komplexní a humorný.
- soundtrack v dobré kvalitě
- a vybrané screenshoty