Now this is something else. Při hraní Bastionu jsem měl přibližně stejné pocity, jako při někdejším prvním sledování Stardust. Říkal jsem si "pfft, čarodějnice sem, duchové tam, princ a princezna a království a čárymáry...na to jsem byl moc velkej už když mi ještě teklo mlíko po bradě!", a ono hovno. Na některý věci asi nebudu moc velkej nikdy. Bastion je nádherná hra, byť nejkrásnější je její look, zatímco hluboko uvnitř je to vlastně prachsprostá rubačkostřílečka.
Co mě rajcovalo:
- Celý audiovizuál. Zdejší kreslená grafika patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy z všelijakých čmáranic viděl, a ještě je to podbarveno tak uhrančivým soundtrackem, že (obzvláště) ke konci jsem z toho snad i slzel blahem.
- Zdejší vypravěč. Hlas padne jak prdel na prkno, a je úpřímně zajímavé poslouchat, jak se jeho komenty odvíjí v závislosti na tom, co přesně právě dělám a jak (co zrovna ničím, jakým kvérem, kolik u toho ztrácím zdraví, etc.).
- Kam jsem se podíval, tam jsem se dočetl, že je to hra vskutku lehká. Tak nevím, jestli jsem jenom taková lama, ale vzhledem k brutálně chaotické nátuře soubojů už někdy od půlky hry mi to přišlo jako víc než uspokojující výzva.
- Vylepšování zbraní, spešl koktejly upravující kidovo potenciál na bitevním poli, výpomoc od bohů...no zkrátka všecky ty serepetičky, kvůli kterým to tu je označeno jako RPG. Je to hodně základní a jednoduchý systém, ale rozhodně to hře dodává jakous hloubku a činí ji zajímavější a zábavnější, než jaká by byla bez všech těch srand.
Co mě zchlazovalo:
- Ovládání pohybu bylo v tomhle úhlu divný. I v poslední části hry jsem furt hučel do černa podemnou, protože jsem si na to prostě nezvykl.
- Šel jsem do toho s tou naivní představou, že se dočkám snad i vedlejších postav, se kterými by bylo možné prohodit pár slov. Leč bohužel, postavy s jakoukoliv důležitostí jsou tu dohromady čtyři a s vyjímkou úplného konce hry tu pořád kecá jenom ten vypravěč, třebaže se snažím pokecat s tou roštěnou od vedle.
- Krom dialogů jsem čekal i celkově bohatší herní náplň, která by zadělala na delší herní dobu. Takhle to trvá zhruba 5 hodin, které utečou jak nic. Krom toho je to 5 hodin naprosto bezvýznamného děje, který navíc člověk jen horko těžko sleduje, protože je vyprávěn týpkem v pozadí a to i během těch nejfrenetičtějších bitev, při kterých jsem se fakt nedokázal na ty jeho moudra soustředit. Takže mi toho nejspíš hafo uniklo, ale nezrobím nic, bo až tak vyvinutej multi-tasking zřejmě nemám.
- Proving Grounds jsou leckdy neskutečně frustrující a pár z nich tvoří ty vůbec nejtěžší úseky hry. Bez nadsázky. A já ani nevím, proč jsem se s nima všema tak sral, když bych se beztak bez těch awesome výher obešel. Což mi připomíná...
-...že dohromady třikrát mě hra donutila odhodit mý úžasný, milovaný, vyleštěný, vyupgradovaný shotgun-like dělo a nahradit jej něčím nesčetněkrát slabším. S tím dělem jsem se samozřejmě taky musel rozloučit s tajným skillem, páč byl spojený právě s ním. A vůbec, zbraně tu nejsou moc dobře vybalancovaný, protože to dělo je o tolik dimenzí lepší, než jakákoliv jiná zbraň, že si ani neumím představit, že by se někdo zafixoval na jinou.
No, a jinak bych si asi na nic nestěžoval. Zároveň bych ale nad ničím jiným moc nejásal. Bastion je opravdu nádherná hra, ale její krása je její největší předností, což nikdy není ideální. Člověk z toho dostane prima rubačku, ale rubaček je všude dost a mnohé z nich jsou v lecčem lepší. V lecčem důležitějším, než jsou eye candy and eargasmic soundtrack.
Co mě rajcovalo:
- Celý audiovizuál. Zdejší kreslená grafika patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy z všelijakých čmáranic viděl, a ještě je to podbarveno tak uhrančivým soundtrackem, že (obzvláště) ke konci jsem z toho snad i slzel blahem.
- Zdejší vypravěč. Hlas padne jak prdel na prkno, a je úpřímně zajímavé poslouchat, jak se jeho komenty odvíjí v závislosti na tom, co přesně právě dělám a jak (co zrovna ničím, jakým kvérem, kolik u toho ztrácím zdraví, etc.).
- Kam jsem se podíval, tam jsem se dočetl, že je to hra vskutku lehká. Tak nevím, jestli jsem jenom taková lama, ale vzhledem k brutálně chaotické nátuře soubojů už někdy od půlky hry mi to přišlo jako víc než uspokojující výzva.
- Vylepšování zbraní, spešl koktejly upravující kidovo potenciál na bitevním poli, výpomoc od bohů...no zkrátka všecky ty serepetičky, kvůli kterým to tu je označeno jako RPG. Je to hodně základní a jednoduchý systém, ale rozhodně to hře dodává jakous hloubku a činí ji zajímavější a zábavnější, než jaká by byla bez všech těch srand.
Co mě zchlazovalo:
- Ovládání pohybu bylo v tomhle úhlu divný. I v poslední části hry jsem furt hučel do černa podemnou, protože jsem si na to prostě nezvykl.
- Šel jsem do toho s tou naivní představou, že se dočkám snad i vedlejších postav, se kterými by bylo možné prohodit pár slov. Leč bohužel, postavy s jakoukoliv důležitostí jsou tu dohromady čtyři a s vyjímkou úplného konce hry tu pořád kecá jenom ten vypravěč, třebaže se snažím pokecat s tou roštěnou od vedle.
- Krom dialogů jsem čekal i celkově bohatší herní náplň, která by zadělala na delší herní dobu. Takhle to trvá zhruba 5 hodin, které utečou jak nic. Krom toho je to 5 hodin naprosto bezvýznamného děje, který navíc člověk jen horko těžko sleduje, protože je vyprávěn týpkem v pozadí a to i během těch nejfrenetičtějších bitev, při kterých jsem se fakt nedokázal na ty jeho moudra soustředit. Takže mi toho nejspíš hafo uniklo, ale nezrobím nic, bo až tak vyvinutej multi-tasking zřejmě nemám.
- Proving Grounds jsou leckdy neskutečně frustrující a pár z nich tvoří ty vůbec nejtěžší úseky hry. Bez nadsázky. A já ani nevím, proč jsem se s nima všema tak sral, když bych se beztak bez těch awesome výher obešel. Což mi připomíná...
-...že dohromady třikrát mě hra donutila odhodit mý úžasný, milovaný, vyleštěný, vyupgradovaný shotgun-like dělo a nahradit jej něčím nesčetněkrát slabším. S tím dělem jsem se samozřejmě taky musel rozloučit s tajným skillem, páč byl spojený právě s ním. A vůbec, zbraně tu nejsou moc dobře vybalancovaný, protože to dělo je o tolik dimenzí lepší, než jakákoliv jiná zbraň, že si ani neumím představit, že by se někdo zafixoval na jinou.
No, a jinak bych si asi na nic nestěžoval. Zároveň bych ale nad ničím jiným moc nejásal. Bastion je opravdu nádherná hra, ale její krása je její největší předností, což nikdy není ideální. Člověk z toho dostane prima rubačku, ale rubaček je všude dost a mnohé z nich jsou v lecčem lepší. V lecčem důležitějším, než jsou eye candy and eargasmic soundtrack.
Grim Dawn