Nelpět za každou cenu na zaběhnutých standardech je určitě vlastností především těch, kteří směřují vývoj kupředu. Vztáhnout tento poznatek lze na každý aspekt tvůrčí sféry, videoherní průmysl nevyjímaje. Vývojáře z Westwood Studios musíme v tomto smyslu brát v dostatečný potaz, protože snahou o pestrost svého základního titulu, tedy značky Command & Conquer, popohání žánrové soukolí neustále vstříc novým výzvám.
Takovým prvním prvkem obměny úspěšné série je už samotný Red Alert, který se postupně stal regulérním (a kolaterálním) pramenem o své specifické chuti a složení, nejvýraznějším pokusem o schématickou změnu stal se ale až titul s dovětkem Renegade – změnu kategorie z RTS na FPS jen stěží něco trumfne.
Rok po Renegade přišli WS s v podstatě one shot titulem Generals, který ignoroval ´Tiberium Univers´ i studenou válku, a reflektoval pokračující (skutečnou) válku s terorismem. Chybí zde sice obligátní hrané sekvence (oproti předchozím RTS titulům WS velká změna) a celkové pozadí má jen stručné parametry, hráč se ale nemusí obávat žádných nepříjemných překvapení.
Generals jsou klasickou RTSkou, mají 3 hratelné strany a jeden těžební systém (za Čínu vozí zásoby truck, za USA helikoptéra se závěsnou sítí a za teroristy z GLA rachitičtí nevolníci s odevzdaně znějícími hláškami).
Jak je u produktů WS zvykem, i tady jsou jednotlivé strany dostatečně typově odlišené. Mají mezi sebou obstojně vybalancovaný poměr, takže zahrát si postupně za všechny strany Vám nebude připadat zbytečné. Mimo povedeným způsobem navržené jednotky jsou tu potom ještě generálské body, kterými si podle vlastních preferencí vylepšujete svou situaci (v ´normal´ obtížnosti se bojem doplňují, za ´hard´ si musíte vystačit s počátečním stavem – obtížnost ´brutal´ jsem nezkoušel).
Grafika hry je na svou dobu obstojná (lidské jednotky mají hodně hranaté kontury), tempo hry je solidní a ozvučení líbivé (dobře provedené hlášky jednotek). Co by mohlo být na lepší úrovni je určitě chování vlastních jednotek “ve stádu“ a jejich reakce na přítomnost nepřítele (klasický nešvar, kdy se nechá tank ostřelovat vojclem tak dlouho, až zhebne). S inteligencí AI jsem byl oproti tomu celkem spokojen, zbraně hromadného ničení dokáže zacílit účinně a útoky nepostrádají známku zlomyslnosti (letka nepřátelských stíhaček třeba pečlivě opracovává Vaše obranné struktury a když pak povolí, vrhá se prioritně na protiletecké jednotky).
Herní čas ´Generálů´ není moc dlouhý, hra nabízí 7 levelů za každou stranu, přičemž pod názor, že jednu stranu dohrajete během 1 dne (a celou hru za pouhé 3 i dřív) se mohu bez uzardění podepsat.
V návaznosti na začátek tohoto komentáře už jen dodám, že dalším výrazným pokusem WS o změnu zavedených postupů byla až C&C 4: Tiberian Twilight, to už je ale jiná pohádka :-)
Takovým prvním prvkem obměny úspěšné série je už samotný Red Alert, který se postupně stal regulérním (a kolaterálním) pramenem o své specifické chuti a složení, nejvýraznějším pokusem o schématickou změnu stal se ale až titul s dovětkem Renegade – změnu kategorie z RTS na FPS jen stěží něco trumfne.
Rok po Renegade přišli WS s v podstatě one shot titulem Generals, který ignoroval ´Tiberium Univers´ i studenou válku, a reflektoval pokračující (skutečnou) válku s terorismem. Chybí zde sice obligátní hrané sekvence (oproti předchozím RTS titulům WS velká změna) a celkové pozadí má jen stručné parametry, hráč se ale nemusí obávat žádných nepříjemných překvapení.
Generals jsou klasickou RTSkou, mají 3 hratelné strany a jeden těžební systém (za Čínu vozí zásoby truck, za USA helikoptéra se závěsnou sítí a za teroristy z GLA rachitičtí nevolníci s odevzdaně znějícími hláškami).
Jak je u produktů WS zvykem, i tady jsou jednotlivé strany dostatečně typově odlišené. Mají mezi sebou obstojně vybalancovaný poměr, takže zahrát si postupně za všechny strany Vám nebude připadat zbytečné. Mimo povedeným způsobem navržené jednotky jsou tu potom ještě generálské body, kterými si podle vlastních preferencí vylepšujete svou situaci (v ´normal´ obtížnosti se bojem doplňují, za ´hard´ si musíte vystačit s počátečním stavem – obtížnost ´brutal´ jsem nezkoušel).
Grafika hry je na svou dobu obstojná (lidské jednotky mají hodně hranaté kontury), tempo hry je solidní a ozvučení líbivé (dobře provedené hlášky jednotek). Co by mohlo být na lepší úrovni je určitě chování vlastních jednotek “ve stádu“ a jejich reakce na přítomnost nepřítele (klasický nešvar, kdy se nechá tank ostřelovat vojclem tak dlouho, až zhebne). S inteligencí AI jsem byl oproti tomu celkem spokojen, zbraně hromadného ničení dokáže zacílit účinně a útoky nepostrádají známku zlomyslnosti (letka nepřátelských stíhaček třeba pečlivě opracovává Vaše obranné struktury a když pak povolí, vrhá se prioritně na protiletecké jednotky).
Herní čas ´Generálů´ není moc dlouhý, hra nabízí 7 levelů za každou stranu, přičemž pod názor, že jednu stranu dohrajete během 1 dne (a celou hru za pouhé 3 i dřív) se mohu bez uzardění podepsat.
V návaznosti na začátek tohoto komentáře už jen dodám, že dalším výrazným pokusem WS o změnu zavedených postupů byla až C&C 4: Tiberian Twilight, to už je ale jiná pohádka :-)
Pro: zase trochu jiný C&C, dynamika, hlášky jednotek
Proti: krátká herní doba, chování vlastních jednotek ve skupině