Poměrně rozporuplná simulace Formule 1, která na jedné straně přináší na svou dobu perfektní (a asi vůbec nejhezčí neakcelerovanou) grafiku, kvalitní fyzikální model chování auta včetně modelu poškození a poruch, velice hezky a věrně zpracované okruhy a dokonce (i když všeho všudy jen dva) různé modely formulí (navíc tento rozdíl je pouze v tom, jestli je nos konvenční, nebo zvednutý). Na druhé straně ovšem máme také několik vážných a mnohdy těžko pochopitelných nedostatků. Prvním je samotný engine hry, kdy v nastavení člověk určí snímkovací frekvenci a tu se program snaží udržet. Pokud je zobrazovaná scéna jednoduší, v podstatě se nic vážného neděje, program prostě nevyužívá procesor naplno. V případě opačném ovšem dochází ke zpomalení hry, kdy se ovšem stále snaží vykreslit všechny pořadované snímky a tedy čas hry se oproti času reálnému zpomalí a zpozdí. Stejným problémem trpěl i díl první, ale v tom, na rozdíl od GP2, byl zpracován déšť. Ten zde citelně chybí, protože, jak víme ze skutečné Formule 1, nejzajímavější, nejdramatičtější a nejpamátnější závody byly obvykle ty, do jejichž průběhu déšť zasáhl. Oproti předchozí verzi tak alespoň doznal vylepšení fyzikální model, díky kterému se již může formule (nejčastěji po kontaktu se soupeřem) nejen vznést do vzduchu, ale i se za letu otáčet kolem jiné, než svislé osy. Ani toto ale není dokonalé, neboť salto prostě udělat nemůže. Navíc nedostatky se nevyhly ani v úvodu zmíněným okruhům, které jsou sice detailní, ale sezóně 1994 (kterou hra simuluje a které odpovídají soupisky týmů a jezdců a v rámci možností i zbarvení a tvar jednotlivých formulí) prostě neodpovídají. Tedy přesněji, jsou tam všechny okruhy i ve správném pořadí, ale některé (kupříkladu Circuit de Spa-Francorchamps, nebo Circuit Gilles Villeneuve) se zde vyskytují ještě ve verzi z roku předchozího, tedy 1993. Taktéž jsou v některých úsecích nesprávné únikové zóny, zejména co se týče jejich povrchu, je na několika místech beton nahrazen kačírkem. Rozdíly sice nejsou veliké, ale vzhledem k tomu, že hra vyšla až v roce 1995, jistě by autoři čas na přepracování problematických úseků našli.

Zatím sice komentář vyznívá spíše negativně, ale hře je potřeba přiznat, že je i přes zmíněné nedostatky velice dobře hratelná a navíc i velmi pohodlně ovladatelná z klávesnice, což u simulátorů Formule 1 pravidlem nebývá. Navíc potěší i možnost detailního nastavené formule, které navíc snadno může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou. A v neposlední řadě přináší tato hra (obzvlášť pro pamětníky) velice silný emocionální monent - možnost projet si zatáčku Tamburello na okruhu Enzo e Dino Ferrari v Imole ve voze Williams FW16, což je kombinace, která se 1. května 1994 stala osudnou trojnásobnému mistru světa Ayrtonu Sennovi. Ovšem i tento zážitek je zkalen jednou chybou - výše zmíněnou záměnou betonové únikové zóny na vnějšku zatáčky za kačírek.