Kdyz jsem psal svuj predchazejici komentar k Ramovi, vyslovil jsem nadeji, ze jej jednou chci dohrat do konce. To jsem jeste netusil, ze mi to bude trvat skoro pet let, nez se tak stane. Rovneztak jsem tehdy netusil, ze se jedna o jednu z nejtezsich her, ktere jsem kdy hral (ktera nevyzaduje reflexy), a ze bude extremne obtizna i s navodem. A to nemluvim o osmickove a sestnactkove soustave, ktera je narocna nejen svou relativni cizosti, ale i grafickym zobrazenim jednotlivych matematickych prvku/cisel.

Rama je hrou obtiznou uz proto, ze cast predmetu nezustava na svem miste a jejich pozice se prubezne meni (ne generuje nahodne - predmety jsou presouvany). Celkem jsem trpel u "bludiste" ve druhe casti hry, nemluve o zcista jasna se objevivsim casovem limitu v samem zaveru.

Oproti knizni predloze se hra vyznacuje urcitymi rozdily (z nichz samozrejme nejvetsim je pridani herni postavy), zaujalo mne predevsim zredukovani poctu ucinkujicich (jedna z postav zemrela jeste pred vasim priletem, ale o zbyvajicich dvou kosmonautech se pouze mluvi a nejsou obsazeni zadnym hercem.

PS, nikdy jsem si nemyslel, ze budu vytrollen svym oblibenym sci-fi autorem osm let po jeho smrti:-)