The Lost Crown mě dokázalo přesvědčit, že i dnes vychází řada výborných adventur, které snesou srovnání s klasiky z období slávy Sierry a Legend Entertainment. A je až k neuvěření, že hru, která kypí nepřeberným množstvím detailů, po všech směrech profesionální produkcí a předně hratelností, která zpočátku sází na velice pomalé tempo, jenž se s každou odehranou hodinou zrychluje, aby v půlce hráč s napětím očekával každou další událost, stvořil do jisté míry jediný člověk.

Téměř všechny aspekty, které ovlivňují můj pohled na celkovou kvalitu hry, jsou zde na vysoké úrovní. Mysteriózní příběh má spád a drží pozornost po celou dobu, vizuální kvalita sázející na černobílé fotky (jenž byly posléze, jako u GK2, dooupraveny) z oblasti západního pobřeží Anglie, konkrétně Cornwallu, je nadmíru přitažlivá a vše okolo zahrnující délku, ozvučení nebo obtížnost dopadlo nejinak.

Děj, odehrávající se v rámci pěti dnů a čtyř nocí, pomalu rozvíjí zápletku točící se okolo ztracené anglosaské koruně, a tak se mohou naplno projevit prvky historie, kdy je velice kvalitně (podrobně i zajímavě) přiblížena původní legenda především neanglickému publiku. Druhou stěžejní částí je otazník visící nad společností Hadden Corporation, kde byl hlavní představitel hry Nigel Danvers zaměstnancem. Což souvisí s častým využíváním zařízení pro vyhledávání a zkoumání paranormálních jevů po celou dobu hry. A ačkoliv by se mohlo zdát, že přes dobu okolo dvaceti hodin trvající k dokončení se klasická adventurní hratelnost může stát repetivní, The Lost Crown nabízí řadu zpestření, ať už se jedná o zkoumání zvukových nahrávek a fotografií nebo hraní z pohledu první osoby v některých úsecích hry.

Technické zpracování dopadlo také na jedničku, zvláště pokud jde o symbiózu reálných fotek a objektů do nich vložených. Hudba je minimalistická, jiná by narušovala atmosféru tvořenou především zvuky, se kterými si externí studio pomáhající J. Boakesovi více než vyhrálo.

Chyby a nedodělky se nachází však i zde, a ani se tomu přes celkovou rozsáhlost a počet osob za titulem nelze divit. Předně jde o často vytýkané vracení a procházení těch samých míst (backtracking), nemožnost přeskakovat dialogy a monology, které si často vyslechnete vícekrát nebo pár drobností v designu (použití vysílačky jinde, než měl autor na mysli zapříčiní zopakování několika předešlých událostí).

Ač jsem The Lost Crown po téměř všech směrech vychválil, lepší bude, přistoupit k samotné hře bez velkých očekávání. Stejně tak tato adventura není pro každého, jako např. "popkornová" série Broken Sword. Pokud však máte v úmyslu přistoupit na zastaralejší, avšak vizuálně dokonalé, grafické zpracování v čele s nekvalitní animací, pomalou hratelnost a velké množství textu, pak je tato adventuru tou pravou volbou, zvláště pokud hledáte mysteriózní děj s prvky historie a hororu.