Worms ve staré dobré formě, která před příchodem revolučního, leč špatně zpracovaného dílu ve třetím rozměru, dobývala nejeden domácí, školní nebo pracovní počítač.

Jednoduchý koncept je tu doveden do snad nejhratelnější verze Wormsů, kdy jedna partička střídá druhou. Přítomna je i kampaň, kterou ale stejně nikdo nehrál. Všichni, kdož měli po ruce někoho vykazujícího známky života, stejně sáhli po vzájemném souboji. Ten byl často oddalován vymýšlením jmen osmi červíků – jednou tak Schwarzenegger zaměřoval raketou Gándího, podruhé si Sindibád procvičil houmran na Beckhamovi. Následně proběhla nutná kontrola toho, jak si budou červáci nadávat, oblíbena byla především polština, nebo jaké hrobečky se budou hodit pro danou grupu. Prostě zábava na mnoho hodin.

Samotná hra se vždy stočila k odpálkování prvotních, doposavad neukrytých cílů. Poté proběhla akce zákop, s tím, že kdo zůstane na nekrytém prostranství, brzy bude polechtán sprškou napalmu. No, dokud nezačla stoupat voda, šlo o vyčkávací taktiku, kterou dokázal narušit jen náhodně vržený svatý granát.

Zábavná a výborně hratelná klasika, kterou zkusil asi každý hráč na začátku milénia. Plusem je i to, že na tomto typu her se ani trochu nepodepíše zub času. Na druhou stranu, je to opravdu červí díra na čas, který se bude ztrácet a vaše produktivita bude jen klesat. Kdo to ale kdy řešil při hraní Worms!