Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude v roli příslušníka SWAT bavit zatýkat podezdřelé, řvát na civilisty aby uhli z mířidel nebo jen odpalovat dveře, a bez ostychu vlétnout do právě rozpoutaného pekla.

Jenže už první mise mě dokázala naplno pohltit. S postupem času přišlo na obtížnější operace, kde byla nutnost takticky naplánovat průchod, mnohdy v samotném závěru zbyl pouze jediný kulhající člen z čtyřčlenné jednotky, a stále zbývalo zajistit dva teroristy nebo překupníky drog. Jak by se podle námětu zdálo, hratelnost, díky výborně nedesignovaným mapám spolu s nahodně určeným pozicím civilistů a podezřelých, vůbec nepřechází do stereotypu, i když misi opakujete po desáte, aby byla splněna s co možná nejlepším hodnocením.

Misí je všehovšudy třináct, některé jsou splněné do deseti minut, jíne budete často opakovat, dokud nebude plán dané lokace dostatečne zapamatovaný. Mezi takové se může řadit zásah v přepadené bance, která je plná elitně vybavených teroristů. To, že jedne či dva zásahy znamenají smrt a ztráta života civilisty je nepřípustná je samozřejmostí. Díky různorodosti misí je tak možno prožít i zásah v nočním klubu, knihovně nebo v právě rekonstruovaném patru mrakodrapu.

Militaristy zajisté potěší široký arzenál prostředků na pacifikaci teroristů a dalších podezřelých. Navíc, když je hra příjemně hratelná a zároveň realistická, není třeba dlouho váhat nad jejím zahráním. Pro mě jedno z největších překvapení, a vítané zpestření zaběhnutých principů žánru.

"Bad boys, bad boys, Whatcha gonna do, Whatcha gonna do when they come for you?"