Trojrozměrné akce z prvního pohledu nevyhledávám, ani mě jejich hraní příliš nebaví. Far Cry byl ale vyjímkou potvrzující pravidlo. Tvůrcům z CryTeku se podařilo zvýraznit přednosti žánru a omezit počet chyb na minimum.

Předně bych vyzdvihl opravdu tuhou obtížnost s nemožností ukládat v průběhu hry. Ač jsem tuto funkci mnohdy v průběhu přestřelek proklínal, na konec se ukázala, podobně jako u Operace Flashpoint či Vietconga, jako prvkem stěžejním. Mnohem více jsem se snažil v džungli přežít, bál jsem se útoků skrytých mutantů a využíval jsem všechny možnosti, které poskytovala volná plocha korálových atolů. Mimo toho je Far Cry značně rozsáhlý, dvacítka úrovní dostatečně provede připraveným prostředím vně vědeckých interiérů, ukotvenou vojenskou lodí nebo jen tábory najatých žoldnérů. Potěšil mě i český dabing, který se podle mě do FPS her celkem hodí.

Hlavní předností v době vydání byla ale jednoznačně grafická stránka. Když jsem prvně viděl tento trailer, pustil jsem si ho pro jistotu ještě několikrát. Jednodušše jsem nevěřil, že je možno do hry s otevřeným prostředím implementovat volné projíždění se v teréním voze, či z vrcholků seskočit s rogalem a poté plynně plachtit. Ke hře jsem se sice dostal o tři roky později, ale to nic neměnilo na fascinaci technickou prací grafiků CryTeku.

Far Cry se pro mě stal milým překvapením, a jednou z nejpovedenějších her svého žánru. I když původní myšlenka ostrova obydleného pravěkými ještěry, jak se původně zamýšlelo, vypadala ještě lákavěji.