Dvakrát jsem tuhle hru rozehrál s tím, že jsem jí upřímně dával šanci a dvakrát jsem otráveně skončil někde hned ve druhém aktu, protože pominuli-li celkovou nezáživnost, kterou bych snad s trochou sebezapření byl schopen snášet o něco déle, hru pro mne zrušil bojový systém, který je naprostá šikana. Nevím, možná jsem prostě jen neschopný hráč, ale v případě, že boje jsou hlavní náplní hry, je tento problém ještě smrtelnější.
Co je to vůbec za nápad udělat diablovku s "realistickým" opotřebováváním zbraní? A co je to za nápad hrát si na realistické opotřebovávání zbraní, když efekt zbraní je realističností na úrovni Quakea? Jasně, že puška se po pár zásobnících může podělat a potřebuje údržbu, ale pokud i při specializování se na její skill musím stát dva metry od nácka a kydlit to do něj patronu za patronou několik zásobníků jak nepříčetný než konečně lehne, tak mi příjde, že ze mě asi někdo dělá vola. Horší je to o to, že i při dobré klice a při trpělivém využití pistolky s nejlacinější municí, jsou náklady na likvidaci nepřítele několikanásobné oproti průměrnému dropu z něj. To jsem tedy musel při střetech s jednotlivci kompenzovat tím, že jsem je upižlával noži, ale vzhledem k tomu, že i blbého wehrmachťáka člověk musí úspěšně kuchnout snad dvacetkrát (což znamená pětina životnosti nože a hromada vlastních HP dolu), tak to taky není žádná party. Opravovat se sice dá a lecjaký kit člověk i najde, ale poměr cena/výkon je opět tak na hraně, že to spolu s lékárničkami znamená jen další vyostření managementu zásob.
Já jsem si při hraní ani tak nepřipadal jako nějaký účastník WW2, jako spíše účetní v krachující firmě, což by se pro nějakého partyzána s přivřenýma očima obhájit dalo (i když nevím jestli v téhle podobě), ale ony i ty boje jsou asi tak strhující, jako burzovní zpravodajství pro bezdomovce, takže to nevyvažuje naprosto nic. Prostě tragédie.
Že příběh nebude román je předpokládatelné (a zas tolik jsem z něj asi naštěstí neviděl), ale celkem zmatený jsem byl ze zřejmého faktu, že se autoři snaží stavit na humoru. Jako možná jsem suchar, ale nenápadité odkázání na imo velice vtipné Haló Haló samo o sobě vtipem prostě není. Stejně tak skutečnost, že jugoslávští partyzáni hrozně moc pijí slivovici, je bžundou možná tak pro dvanáctiletého. To už se víc nachechtám u Horkého Léta.
Nechápu jak jsem mohl dát 40%. Když o tom teď přemýšlím, tak tohle je fakt děs.
Co je to vůbec za nápad udělat diablovku s "realistickým" opotřebováváním zbraní? A co je to za nápad hrát si na realistické opotřebovávání zbraní, když efekt zbraní je realističností na úrovni Quakea? Jasně, že puška se po pár zásobnících může podělat a potřebuje údržbu, ale pokud i při specializování se na její skill musím stát dva metry od nácka a kydlit to do něj patronu za patronou několik zásobníků jak nepříčetný než konečně lehne, tak mi příjde, že ze mě asi někdo dělá vola. Horší je to o to, že i při dobré klice a při trpělivém využití pistolky s nejlacinější municí, jsou náklady na likvidaci nepřítele několikanásobné oproti průměrnému dropu z něj. To jsem tedy musel při střetech s jednotlivci kompenzovat tím, že jsem je upižlával noži, ale vzhledem k tomu, že i blbého wehrmachťáka člověk musí úspěšně kuchnout snad dvacetkrát (což znamená pětina životnosti nože a hromada vlastních HP dolu), tak to taky není žádná party. Opravovat se sice dá a lecjaký kit člověk i najde, ale poměr cena/výkon je opět tak na hraně, že to spolu s lékárničkami znamená jen další vyostření managementu zásob.
Já jsem si při hraní ani tak nepřipadal jako nějaký účastník WW2, jako spíše účetní v krachující firmě, což by se pro nějakého partyzána s přivřenýma očima obhájit dalo (i když nevím jestli v téhle podobě), ale ony i ty boje jsou asi tak strhující, jako burzovní zpravodajství pro bezdomovce, takže to nevyvažuje naprosto nic. Prostě tragédie.
Že příběh nebude román je předpokládatelné (a zas tolik jsem z něj asi naštěstí neviděl), ale celkem zmatený jsem byl ze zřejmého faktu, že se autoři snaží stavit na humoru. Jako možná jsem suchar, ale nenápadité odkázání na imo velice vtipné Haló Haló samo o sobě vtipem prostě není. Stejně tak skutečnost, že jugoslávští partyzáni hrozně moc pijí slivovici, je bžundou možná tak pro dvanáctiletého. To už se víc nachechtám u Horkého Léta.
Nechápu jak jsem mohl dát 40%. Když o tom teď přemýšlím, tak tohle je fakt děs.
