Přestože se mi první díl moc nelíbil, rozhodl jsem se, že dvojku vyzkouším. Potají jsem doufal, že tvůrci odstraní nedodělky, chyby a mínusy původní hry. Což se bohužel moc nestalo.

Na prvním díle mě vadily tři věci: zbytečně přehnaný respawn, s tím spojené množství nepřátel (jejichž likvidace byla postupem času nudnější a nudnější), nekvalita úkolů a grafika.

A to přesně obsahuje i díl druhý, mimo krásné grafiky. Možná přeháním, ale člověk se až diví, jak můžou lidské (elfské...) osady přežít mezi stovkami a stovkami lapků, koboldů či nemrtvých :-). Už od desátého levelu jsem většinu nepřátel ignoroval, prostě je objel a zabýval se pouze questy a zloduchy v jejich blízkosti. A respawn tomu zrovna moc nepomáhá. Na místě, které jste před chvíli vykosili, se například po návratu z úkolu objeví další porce nepřátel a tak pořád dokola. Systém z Diabla 2 mě v tomto vyhovuje více.

Dalším záporem shodným s prvním dílem je nevalná kvalita questů. U RPG tohoto typu se nedají asi čekat žádné zázraky, nicméně drtivá většina úkolů je prosté běž tam a dones/vyzabíjej/přiveď a jejich plnění je hrozne neosobní. Bylo mě úplně ukradené, že jsem nedokázal dovést ženu do města. Je tu přece další tuna stejných úkolů , že jeden nevyšel, z toho se přece nepodělám. Navíc je později ve questech takový zmatek (zadaných je jich strašně moc), že si člověk ani neuvědomuje, pro koho jej plní a proč.

Co naopak musím pochválit je pěkný grafický kabátek (podpora PhysX potěšila). Hra vypadá prostě skvěle a v tomhle tvůrci odvedli výbornou práci.

Zajímavé jsou také charaktery (oblíbil jsem si elfku), vývoj postavy je také v pořádku a svět je pěkně rozlehlý. K dispozici jsou miliony tun zbraní či brnění a moje elfka v nich vypadá setsakra dobře.

Celkově vzato, Sacred 2 se mě hraje přeci jen o trošku lépe než jednička, otázkou je, jestli se mě podaří hru dohrát. Jednou za čas se do Ancarie rád vracím, vždy mě ale rychle omrzí kvůli výše vypsaným nedostatkům, které mě prostě vadí.