VtMB je velice rozporupná hra. Jsem si jist, že se mnou mnoho lidí bude nesouhlasit, ale pro mě osobně je prototypem odfláknutého projektu. Pokusím se osvětit, proč to tak vidím.
Pokud bychom se na VtMB podívali z dálky, viděli bychom slibnou upírskou variaci na Deus Ex. FPS/TPS/RPG/STEALTH zní velmi lákavě, že? Hráč začíná jako upírský zelenáč v realisticky designovaném lidském světě. Upíři jsou vlivní a bohatě zastoupení ve společnosti, lidé však o jejich existenci nemají ani potuchy. Pozadí je tedy velmi slibné, avšak hra samotná za ním značně klopýtá.
Příběh zde nebudu zbytečně rozpitvávat, stačí jen říci, že jde o pátrání po jednom ztraceném sarkofágu lemované hromadou vedlejších questů. Celkově není hlavní příběh ničím, kvůli čemu by se VtMB mělo hrát. Není nijak extrémně špatný, ale že bych z něj byl odvázaný, to vůbec ne. Bohužel nevystupuje z mizerného RPG průměru.
Tato hra bývá často přirovnávána k Deus Ex a není to vůbec náhoda. Ona totiž v zásadě nabízí podobný typ hratelnosti. Jedná se o fps/rpg a i na stealth prvky se občas dostane. Na papíře to zní skvěle, ale v praxi člověk narazí na několik zcela zásadních zádrhelů, které tuto hru posílají hluboko do herního průměru:
1) Hra se snaží působit neakčně a konverzačně, tak by k sakru ty konverzace mohly být trochu propracovanější. Všechny rozhovory jsou v zásadě lineární, člověk má na výběr pouze pár možností, které stejně vedou ke stejnému závěru. To je dovedeno do takového extrému, že NPC klidně reaguje stejně na jakoukoli ze tří možností, jaké má člověk na výběr.
2) Hra díky krkolomnosti používání střelných zbraní tlačí na používání zbraní na blízko. Ale ani to není bez obtíží. Pohled se automaticky přepíná do třetí osoby, míření je velmi problematické a celkově boj působí velmi těžkopádně.
Stejně jako dva body zmíněné body, i všechny ostatní herní mechanismy působí neuvěřitelně nedotaženě a odfláknutě. Možná je chyba, že jsem VtMB poprvé rozehrál několik dní po druhém dojetí Deus Ex, ale každou chvíli mě uhodilo do očí, o kolik tato hra za zmíněnou legendou zaostává. VtMB zůstalo někde na půl cesty vývoje a bohužel nenabízí ani kvalitní boje, ani kvalitní konverzační rpg, ani nic jiného. O to víc to zamrzí, když je v pozadí vidět opravdu kvalitní a zajímavý svět, který by si zasloužil o několi tříd lepší hru.
Pokud bychom se na VtMB podívali z dálky, viděli bychom slibnou upírskou variaci na Deus Ex. FPS/TPS/RPG/STEALTH zní velmi lákavě, že? Hráč začíná jako upírský zelenáč v realisticky designovaném lidském světě. Upíři jsou vlivní a bohatě zastoupení ve společnosti, lidé však o jejich existenci nemají ani potuchy. Pozadí je tedy velmi slibné, avšak hra samotná za ním značně klopýtá.
Příběh zde nebudu zbytečně rozpitvávat, stačí jen říci, že jde o pátrání po jednom ztraceném sarkofágu lemované hromadou vedlejších questů. Celkově není hlavní příběh ničím, kvůli čemu by se VtMB mělo hrát. Není nijak extrémně špatný, ale že bych z něj byl odvázaný, to vůbec ne. Bohužel nevystupuje z mizerného RPG průměru.
Tato hra bývá často přirovnávána k Deus Ex a není to vůbec náhoda. Ona totiž v zásadě nabízí podobný typ hratelnosti. Jedná se o fps/rpg a i na stealth prvky se občas dostane. Na papíře to zní skvěle, ale v praxi člověk narazí na několik zcela zásadních zádrhelů, které tuto hru posílají hluboko do herního průměru:
1) Hra se snaží působit neakčně a konverzačně, tak by k sakru ty konverzace mohly být trochu propracovanější. Všechny rozhovory jsou v zásadě lineární, člověk má na výběr pouze pár možností, které stejně vedou ke stejnému závěru. To je dovedeno do takového extrému, že NPC klidně reaguje stejně na jakoukoli ze tří možností, jaké má člověk na výběr.
2) Hra díky krkolomnosti používání střelných zbraní tlačí na používání zbraní na blízko. Ale ani to není bez obtíží. Pohled se automaticky přepíná do třetí osoby, míření je velmi problematické a celkově boj působí velmi těžkopádně.
Stejně jako dva body zmíněné body, i všechny ostatní herní mechanismy působí neuvěřitelně nedotaženě a odfláknutě. Možná je chyba, že jsem VtMB poprvé rozehrál několik dní po druhém dojetí Deus Ex, ale každou chvíli mě uhodilo do očí, o kolik tato hra za zmíněnou legendou zaostává. VtMB zůstalo někde na půl cesty vývoje a bohužel nenabízí ani kvalitní boje, ani kvalitní konverzační rpg, ani nic jiného. O to víc to zamrzí, když je v pozadí vidět opravdu kvalitní a zajímavý svět, který by si zasloužil o několi tříd lepší hru.
Nine Parchments
Pro: Atmosféra, svět v pozadí
Proti: Téměř všechny herní mechanismy