Směřování každého dílu Wolfensteina je trošku jiné, mně lépe než styl RtCW vyhovuje arkádová střílečka typu Wolfenstein 3D a nebál bych se ani srovnání s Painkillerem.

Ve Wolfovi byl konečně využit Doomem3 téměř zabitý potenciál enginu k vykouzlení pohádkové atmosféry nacistickými kultisty obsazeného městečka. Parádní lokace je podle mě důl, zámek samotný mohl být víc drákulovatě hrozivý. Nepřátelé uspokojiví, jen ty nacistky byly na můj vkus málo sexy...

Už tak jednoduchou obtížnost umocňuje kompas - navigující bludička, která žere mnoho pozornosti a nedovoluje tak ocenit pečlivě (byť lineárně) koncipované úrovně. Bylo by dobré, kdyby byla možnost kompas skrývat.

Prolínání s Black Sun Dimension pomocí krystalů medailonu je velmi zábavné a společně s pestrou paletou zbraní umožňuje se v likvidaci nepřátel opravdu vyřádit, což považuji za hlavní klad hry. Po dohrání mne ihned přepadla chuť začít znova a na vyšší obtížnost (normal totiž klame tělem a ve skutečnosti je spíše very easy). Nepotěšilo mě, že mi nezůstaly zbraně a upgrady, na druhou stranu, vše je pohodlně dostupné pomocí ve hře integrovaného cheat menu, jež je k dispozici po prvním dohrání.