Na tohle já prostě nemám nervy, ta hra je tak, ale TAK debilní, že mě nikdo nedonutí ji hrát (dá-li se to utrpení nazývati hrou, hra by přeci měla být zábava). Že je to prdelní hra jsem zjistil po pár minutách, nicméně jen tak z principu a protože to nebylo moc těžké (a zřejmě ani dlouhé) jsem se rozhodl, že ji dohraji. Dámy a pánové, ono to nejde. Představte si, že vezmete kladivo a vší silou se mlátite hodinu do kolena. Nebo raději do hlavy, jo to bude adekvátní. Přesně taková zábava je hraní Kill.switch, protože hrát to může jen takový jedinec, který se tím kladivem do té hlavy vydrží mlátit onu hodinu. A to já nejsem.

Od začátku jsem sice věděl, že od toho nemůžu čekat bůhvíjaké zázraky, ale že se musím dívat na směšně se pohybujícího panáka, který vypadá jako kdyby si nakálel do kalhot, střílet trapné nepřátele s inteligencí hovna (a je to tady!), nebo se po každém spuštění hry postavit nepřátelům se špuntovkou, to jsem věru nečekal.

Vypíšu tu věci, které mě nebetyčně serou:

Věc 1: Myslel jsem si, že to bude jednoduchá řežba, že se odreaguju. Ne.

Věc 2: Tak srandovní pajdulák se ve hře jen tak nevidí. Záviděl jsem nepřátelům jejich pohyby, jelikož já jsem byl nucen pohopsávat, či jak to popsat. Prostě ta atrapa herní postavy kmitá nožkama jak kolibřík křídly, trapně skáče (nutno říct, že neskáče, jelikož to vypadá jako plachtění a neumí přeskočit ani krabici od bot) a o tom jeho krytí, což by měla býthlavní devíza hry ani nemluvě. Člověk se kryje, umře. Jak mě může trefit blbec samopalem, který mi kope jak hovado, z asi 2 kilometrů, když se kryju?!!! Krytí je špatné a navíc neexistuje rychlý způsob, jak měnit mezi kryty pozici (kotoul, nebo tak).

Věc 3: Střílení. Ano, v této hře se střílí. Špatně.

Věc 4: Když máte něco vykonat, svítí tam modrý kruh. Želbohu do něj nestačí vstoupit, ale musíte jím opatrně popocházet, než se objeví: Zmáčkni É, blbečku.

Věc 5: Věc strašná, a to: Vždy když hru uložím a vypnu, tak ji pak nehraju, to je jasné. Když ji chci zase hrát, tak ji zapnu, načtu pozici kde jsem měl asi 10 druhů samopalů, a ono ejhle! MÁM HOVNO. A to v pravém slova smyslu, jelikož z nepochopitelného důvodu mám u sebe jen brokovnici, kterou se fakt blbě zabíjí. A teď si představte, že vás hned ze začátku čeká situace s deseti vojáky, kteří se kryjou a jsou celkem daleko. Brokovnice k ničemu, můžu po nich házet boty. Asi je to chyba, nicméně strašně nanervylezoucí, otravná a byla hlavní důvod, proč jsem se s Kill.switchem rozloučil nadobro.

Věc 5: Nemožnost přeskakování naprosto nudných a nic neříkajících videí (asi tam bude mega story). Tohle sere hodně.

Věc 6: Samotná hra. Kill.switch prostě splňuje všechny aspekty, které udávají blbou hru. Hnusná grafika, otřesný leveldesign okořeněný striktní koridorovostí. Špatná hratelnost. Zvuk příšerný, otřesné ovládaní zbraní, hloupí nepřátelé, tragická hratelnost. No a ten směšný pajdulák,

Věc 7: Za tohle chtějí peníze?! Jako freeware by to ušlo, ale těch 40Kč, nebo kolik jsem za to dal... Cítím se oloupen!!!

A to je tak vše, určitě toho bude víc, ale já si nebudu zatěžovat hlavu vzpomínkami na tuhle debilitu.

Ale nedá mi to a vyzdvihnu jeden citát: "Avšak souboje jsou provedeny docela dobře. Různé krytí za překážkami a střílení naslepo - v dnešních hrách je to samozřejmost, ale kdysi hry ještě tak propracované přestřelky neměly tak často." [Pivo]

Pivo, ta hra není z roku 98.