Freedom Fighters mi učarovali už v době vydání, moc dobře mám uchovány v paměti ty hodiny, co mi sebrala pouze vypuštěná demoverze. V té době, kdy mi bylo ještě málo let, jsem si moc plných her dopřát nemohl, ale jakmile jsem viděl tento titul u kamaráda, takřka okamžitě jsem si musel FF sehnat.

To bych nicméně dál nerozebíral, neboť CD s FF jsem včera opětovně strčil do mechaniky a ponořil se po letech znovu do nich. Musím uznat, že hra neztratila ani po tak dlouhé době své kouzlo a neustále ji pokládám za jednu z nejlepší stříleček z pohledu třetí osoby.

Vše funguje jak má, dokonce mně zaskočila i vyspělost umělé inteligence, kdy spolubojovníci opravdu bojují a chovají se alespoň trochu realisticky. Některé dnešní tituly by tak mohly uznale závidět.

FF je postaven na principu osvobozování území, které obsadili Sověti a na konci každé úrovně tak vztyčujete americkou vlajku na stožár. Možná si řeknete, že to bude asi monotónní, nicméně opak je pravdou. Prostředí se střídá, takže jste poprvné v ulicích velkoměsta, podruhé v zasněženém přístavu, potřetí v kině, počtvrté v televizním studiu, popáté…

Obsažen je i jeden „RPG“ prvek – charisma. To získáváte za plnění jak hlavních, tak vedlejších úkolů a slouží výhradně k tomu, abyste přemluvili postavy ke spolupráci s vámi. Čím víc charisma máte, tím víc se k vám samozřejmě odbojářů přidá.

Hudba náramným způsobem dokresluje i tak výbornou atmosféru a na obrazovku je tak radost pohledět. Mírně komiksová grafika vůbec neškodí a naopak bych se nebál vyrukovat s konstatováním, že její aplikace byla výborným nápadem.

Jediným záporem je tedy délka hrací doby, která se zastavuje i před hranicí osmi hodin. Jestliže ovšem nastavíte vyšší obtížnost, značně se prodlouží.