Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

F.E.A.R.

  • PC 80
Přestože se zajímám o počítačové hry už od útlého věku, nahromadilo se mi neskutečné množství skvěle kritiky hodnocených titulů, které jsem opomíjel. Jedním z nich byl i F.E.A.R., nicméně vzhledem k tomu, že mluvím v minulém čase, už jsem se k němu dostal a procházka růžovým sadem to skutečně nebyla.

F.E.A.R. na první pohled působí jako hororové FPSko, které nemůžu ničím překvapit. Ve skutečnosti mě však velmi uchvátila ta nejdůležitější, tedy akční, stránka věci. Obtížnost je značně vysoká, a tudíž se opravdu bojíte vystrčit byť jen frňák do tmy ponořené místnosti a když to nakonec uděláte, mnohdy na vás čeká zástup vojáků, kteří snesou mnoho kulek z vaší automatické zbraně.

Věřím tomu, že kdyby do hry nebyl zabudován bullet-time, obtížnost by na znázorňujícím grafu bleskově vystřelila. Ovládaný příslušník jednotky First Encounter Assault Recon se však může chlubit neskutečnými reflexy, což mu práci značně zjednodušuje. Ohraný bullet-time se mi zde velmi líbil, neboť s jeho spuštěním přichází velké množství dechberoucích efektů. Ruku v ruce se vyznamenala i fyzika, takže při střelbě odlétávají kusy zdí, podlahy a jestliže začnete střílet do elektrických zařízení, všude pěkně srší jiskry. Grafika zkrátka i po čtyřech letech nezklame.

Mnohým hráčům F.E.A.R. nepřipadal až zas tak strašidelný, mně ovšem ano. Nechci tvrdit, že na všech místech, ale našlo se velké množství situací, kdy jsem měl opravdu strach. Je paradoxní, že ve hře zaujímá post „hlavního strašidla“ malá holčička, ale možná právě kvůli tomu, že byste to od takové osoby nejméně čekaly, je to tolik intenzivní. Těm, co se u hry nebáli, bych doporučil hrát se sluchátky a nejlépe v noci, pak možná změníte názor (ale třeba ne).

Na druhou stranu musím konstatovat, že postupem hrou už to takový horor není, neboť pohled na kostry a hektolitry krve na podlaze, jež mě na začátku tolik vystrašil, později jen přejedete a pokračujete v cestě dál. Osvěžením nicméně aspoň na chvíli byly transportní vozy a tužší protivníci (nechtěl bych něco zbytečně vyzrazovat) a momenty s nimi spjaty.

Nakonec jsem však udělil 80%. Pročpak? Je to jednoduché – jako většině hráčů mi důrazně vadil game design. Neustále se opakující interiéry holých kanceláří by ocenil asi opravdu jen málokdo. Herní doba se rovněž řadí po bok mínusů. Možná to některým bude připadat jako minimálně podivné, ale já bych ocenil, kdyby hra byla kratší. V závěru už jsem se poměrně nudil a hrál jen proto, abych to teda nakonec dohrál. Není to tedy úplně bezchybný titul, ale mně, pokud to vezmu kolem a kolem, se ve výsledku poměrně líbil.

Pro: Atmosféra, občasné lekačky. bullet-time, skvěle působící akce, vizuální zpracování

Proti: Nudné a neustále se opakující prostředí, délka hry (na můj vkus moc dlouhé)

+22 +23 −1

Freedom Fighters

  • PC 90
Freedom Fighters mi učarovali už v době vydání, moc dobře mám uchovány v paměti ty hodiny, co mi sebrala pouze vypuštěná demoverze. V té době, kdy mi bylo ještě málo let, jsem si moc plných her dopřát nemohl, ale jakmile jsem viděl tento titul u kamaráda, takřka okamžitě jsem si musel FF sehnat.

To bych nicméně dál nerozebíral, neboť CD s FF jsem včera opětovně strčil do mechaniky a ponořil se po letech znovu do nich. Musím uznat, že hra neztratila ani po tak dlouhé době své kouzlo a neustále ji pokládám za jednu z nejlepší stříleček z pohledu třetí osoby.

Vše funguje jak má, dokonce mně zaskočila i vyspělost umělé inteligence, kdy spolubojovníci opravdu bojují a chovají se alespoň trochu realisticky. Některé dnešní tituly by tak mohly uznale závidět.

FF je postaven na principu osvobozování území, které obsadili Sověti a na konci každé úrovně tak vztyčujete americkou vlajku na stožár. Možná si řeknete, že to bude asi monotónní, nicméně opak je pravdou. Prostředí se střídá, takže jste poprvné v ulicích velkoměsta, podruhé v zasněženém přístavu, potřetí v kině, počtvrté v televizním studiu, popáté…

Obsažen je i jeden „RPG“ prvek – charisma. To získáváte za plnění jak hlavních, tak vedlejších úkolů a slouží výhradně k tomu, abyste přemluvili postavy ke spolupráci s vámi. Čím víc charisma máte, tím víc se k vám samozřejmě odbojářů přidá.

Hudba náramným způsobem dokresluje i tak výbornou atmosféru a na obrazovku je tak radost pohledět. Mírně komiksová grafika vůbec neškodí a naopak bych se nebál vyrukovat s konstatováním, že její aplikace byla výborným nápadem.

Jediným záporem je tedy délka hrací doby, která se zastavuje i před hranicí osmi hodin. Jestliže ovšem nastavíte vyšší obtížnost, značně se prodlouží.

Pro: Celý koncept, atmosféra, hudba, AI, spolubojovníci, grafika

Proti: Délka hrací doby

+9

Call of Duty: Modern Warfare 2

  • PC --
Tato série vyvolala davové šílenství, které prostřednictvím Modern Warfare 2 (šestého Call of Duty) vyvrcholilo do nejvyšších možných výšin. Po vydaní tak přišla menší sprcha, které až zas tak studená, kterak se mohlo zdát, ovšem nebyla. Mnozí očekávali od tohoto titulu příliš novinek a přitom bylo po úspěcích prvního MW jednoznačné, že koncept jednoduché, ale přitom svižné a na oko výtečně působící akce zůstane neprodleně zachován. Proč měnit něco, co funguje a co se hernímu publiku líbí?

Jasně, několik málo novinek do hry implantováno bylo, avšak možnost krýt se za štít, okoukaný bullet-time a tak podobně nepokládám za nějaké úchvatné vychytávky. Ocenil jsem nicméně adrenalinem napumpovanou jízdu na skútru a ve člunu, byť šlo a velmi krátkodobé zážitky, které v případě opakovaní již takový příval nadšení nespustí.

Příběh sice ze začátku zaujal a nachystány jsou i poměrně velké zvraty, nicméně celá zápletka na mě působila značně narychlo splácaně. Obsahuje i nějaké nesrovnalosti, ovšem nikdy v celé série Call of Duty nehrála tato kapitola první housle, takže i tady lze odpouštět.

Horší je to s délkou syngleplayeru, který je rovněž ďábelsky krátký. Na nejlehčí obtížnost lze hru dohrát za necelých pět hodin, což je pro případné zájemce o koupi jistě velká podpásovka. Multiplayer a Special Ops naštěstí značně hrací dobu prodlužují, a tak je o zábavu postaráno minimálně na několik dlouhých dnů, pro vytrvalce a pro hru více hráčů stavěné jedince i několik týdnů.

Grafické zpracování sice nenadchlo, nicméně o žádný propadák nejde. Dvojka běží na stejném enginu jako její předchůdce, avšak byl značně inovován. Absolutní pastva pro oči to tedy opravdu není, některé úrovně mně však přesto oslovily i po této stránce.

Suma sumárum je Modern Warfare 2 ucházející pokračování, které nepřineslo mnoho inovací, ale ten, kdo to čekal byl buď absolutně naivní nebo hloupý. Infinity Ward s Activisionem si totiž můžou gratulovat, neboť prodejní úspěchy jsou naprosto fenomenální a do firemní kasy se jim tak hrnou neskutečná kvanta peněz že by i strýček Skrblík mohl závidět.

Pro: Atmosféra, intenzivní akce, efekty, hratelnost a další

Proti: Slabá Umělá inteligence, málo novinek

+23