Další z her, které jsem po letech oprášil (DH na mě má špatnej vliv :-))
Po půl hodince hraní se divím, co mě na Throne of Darkness kdysi bavilo. Nemám rád RPG, kde v boji zbytek mojí družiny ovládá AI (i když jde formace nastavit v detailním taktickém editoru). Boj probíhá celkem těžkopádně, dlouhé animace útoků a smrtí ubírají na svižnosti, přitom jde většina monster na pár ran. A ani správa inventáře není to pravé ořechové.
Po dvou hodinách hraní už vím, co mě kdysi bavilo. Brzy jsem se dostal na čerstvý vzduch, kde hlídkuje spousta roztodivných asijských potvor a bitky jsou konečně tužší a zábavnější. Také se mi slavnostně zpřístupnil originální systém předmětů, ve kterém se vyplatí zrecyklovat každý vypadlý kousek (pro mě pohádka). Třešničkou na dortu bylo shlédnutí úžasné, mírně drastické cut-scény.
Po dohrání hry už mám jasno, tahle RPG klikačka nedopadla příliš slavně a nadšení opadlo zhruba v půlce hry. Trůn má jistě své klady, ale vždycky se najde nějaký argument proti. Zajímavé prostředí a potvory se brzy začnou opakovat, kromě velkého finále, které jako by Diablu z oka vypadlo, peklo opředené spoustou kostí a dojde i na otvírání pečetí a fešného bosse. Skilly postav jsou jen pro ozdobu, v žádné jiné hře jsem neměl na konci desítky nerozdělených bodíků. Cut-scén bohužel minimum. A dle mého největší trumf - systém předmětů, v praxi vůbec nefunguje. Regenty na enchantování zabírají hodně místa (ke konci hry jsem měl 5 ze 7 inventářů pouze pro regenty). Jednoruční a obouruční meče nejsou nijak odlišené a párkrát se mi stalo, že jsem vyrobil špatný. Všechny akce v inventáři hrozně dlouho trvají, identifikace předmětu 3 vteřiny, oprava předmětu klidně i celou minutu, výroba nového předmětu několik minut, to celé krát počet postav. V praxi to znamená přerušovanou akci: 10 minut bojuj a pak 5 minut čachruj s předměty.. tedy nic pro mě.
Po půl hodince hraní se divím, co mě na Throne of Darkness kdysi bavilo. Nemám rád RPG, kde v boji zbytek mojí družiny ovládá AI (i když jde formace nastavit v detailním taktickém editoru). Boj probíhá celkem těžkopádně, dlouhé animace útoků a smrtí ubírají na svižnosti, přitom jde většina monster na pár ran. A ani správa inventáře není to pravé ořechové.
Po dvou hodinách hraní už vím, co mě kdysi bavilo. Brzy jsem se dostal na čerstvý vzduch, kde hlídkuje spousta roztodivných asijských potvor a bitky jsou konečně tužší a zábavnější. Také se mi slavnostně zpřístupnil originální systém předmětů, ve kterém se vyplatí zrecyklovat každý vypadlý kousek (pro mě pohádka). Třešničkou na dortu bylo shlédnutí úžasné, mírně drastické cut-scény.
Po dohrání hry už mám jasno, tahle RPG klikačka nedopadla příliš slavně a nadšení opadlo zhruba v půlce hry. Trůn má jistě své klady, ale vždycky se najde nějaký argument proti. Zajímavé prostředí a potvory se brzy začnou opakovat, kromě velkého finále, které jako by Diablu z oka vypadlo, peklo opředené spoustou kostí a dojde i na otvírání pečetí a fešného bosse. Skilly postav jsou jen pro ozdobu, v žádné jiné hře jsem neměl na konci desítky nerozdělených bodíků. Cut-scén bohužel minimum. A dle mého největší trumf - systém předmětů, v praxi vůbec nefunguje. Regenty na enchantování zabírají hodně místa (ke konci hry jsem měl 5 ze 7 inventářů pouze pro regenty). Jednoruční a obouruční meče nejsou nijak odlišené a párkrát se mi stalo, že jsem vyrobil špatný. Všechny akce v inventáři hrozně dlouho trvají, identifikace předmětu 3 vteřiny, oprava předmětu klidně i celou minutu, výroba nového předmětu několik minut, to celé krát počet postav. V praxi to znamená přerušovanou akci: 10 minut bojuj a pak 5 minut čachruj s předměty.. tedy nic pro mě.
The Solitaire Conspiracy
Pro: Samurajské téma, vše co má mít klon Diabla, finále s pořádnou tečkou na konec.
Proti: Nedotažená správa předmětů, podivné skillstromy, pro tento typ her klasický stereotyp.