U málo her jsem se tak bavil jako právě u Jurassic Park: Trespasser a to zejména kvůli konceptu více méně otevřeného světa rozděleného do osmi větších kapitol.

Přes malý úspěch v médiích i kritiku od hráčů samotných jsem od hry podle slavného filmu, jehož nejsem fanouškem, nečekal zdaleka takto propracovanou a kvalitní hru, jakou ve výsledku Trespasser nabídl. Z části za to může v žánru FPS, akčních adventur málo vídaná svoboda rozhodování, takže skupinku dinosaurů můžete oběhnout, vyprázdnit do nich zásobník či chytře využít jeden z dlouhé řady bugů – které ale spíše než by vás iritovali vás dokáží pobavit. Ovšem řešení problematiky dinosaurů ve vaší cestě je jen menším zlomkem v celkovém kontextu - stejně tak je třeba řešit postup v exteriérech i interiérech, sbírat předměty či si vytvářet vlastní zkratky a cesty.

Hlavní předností titulu je totiž propracovaná fyzika, nemající v roce 1998 větší konkurence. Pokud jste hráli druhý díl Half-Life či jinou hru obsahující fyzikální zákony, tak máte celkem představu co všechno lze s pohozenými krabicemi, vraky automobilů či dalšími objekty provádět. Trespasser však jde dál - ve většině z úrovní máte za úkol vyřešit nějaký problém s tím spojený, od klasického navršování beden až po složitější úkony. Při každém zvednutí předmětu musíte, pokud nesete více než jednu zbraň, jednu z nich odložit, což na jednu stranu zpomaluje celkovou dynamiku, ale současně tak dokresluje realističnost.

Pokud vás budou bavit první hodiny hry, tak vám Trespasser vydrží až do konce a budete se u něj skvěle bavit po celé tři dny. Je tu ale velká šance, že vám nesedne mírně nepohodlné ovládání.