Byť přímočará a old-schoolová akce, bavil jsem se u ní slušně. Na čemž měly podíl parádní grafika, různorodé mise, zbraně a délka hry. Plusem byly i klasické vymoženosti jako statistiky na konci levelu, odstranitelný HUD, tajné lokace, souboje s bossy, jízda ve vagónku v jeskyni a eliminace nepřátel z velké vzdálenosti.

Ač bylo nutné častokrát používat přístupové karty s klíči, a z toho důvodu se občas nevyhnout zákysu kvůli chybějícímu předmětu nebo nepřehlednosti, tak byla herní náplň zábavná a mnohdy i osvěžující. To když bylo potřeba vystřelit na určené místo, či v časovém limitu splnit cíle mise. Které spočívaly v aktivaci/deaktivaci několika zařízení. Poprvé mi zůstala rezerva sedmi minut, podruhé, při dalším úkolu, už šlo ale o vteřiny. Naštěstí se zadařilo a já nemusel misi opakovat celou, od začátku.

V rámci žánru mě potěšilo i několik nepříliš obvyklých věcí. Např. stav beztíže jenž panoval na vesmírné stanici a lodi. Samozřejmě, většinou jen v otevřeném Vesmíru a pro pohyb v něm, bylo potřeba mít na sobě speciální skafandr. Další neobvyklou záležitostí byl ozubený disk, jenž se po vystřelení vracel zpět a v sekundárním módu fungoval jako výbušina v místě dopadu. V primárním módu šlo ale o ultimátní zbraň, která většinu nepřátel ruzcupovala na kousky a já si ji proto oblíbil.

Nicméně nejlepší nápad zmíněný disk často, nebo téměř pořád, používat, to nebyl. Protože tak nebyly ostatní zbraně mnou příliš využité, přestože je šlo použít kdekoli. S technickými chybami jsem se nesetkal, až na otevírání dveří ale o nic hrozného nešlo. A nesouhlasím s tím, že by Unreal engine byl v této hře zbytečný, neboť grafika byla hodně pěkná. Pravda, hlavně díky GlideWrapperu - užitečnému prográmku s řadou nastavení, zobrazující hru ve vysoké kvalitě. Že vůbec nebylo poznat z kterého roku Klingon Honor Guard je.