Když jsem dohrál první díl Zaklínače, vrhl jsem se na pokračování se stejným nadšením, s jakým jsem rozehrál Gothic II po dokončení jedničky. Čekal jsem rozvinutí fungujících mechanik a rozmáchnutí k ambicióznějšímu RPG. Realita mě ale rychle vrátila na zem. Pokud bych mě při srovnávání zůstat u her z širšího regionu, tak se má druhý díl Zaklínače k prvnímu dílu stejně, jako se má S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky ke S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl.

Po pár minutách jsem s nelibostí zjistil, že hra je přizpůsobená konzolím a vyprávění příběhu se opírá o animace a skriptované události. Po celý úmorně dlouhý prolog mě děj držel na krátkém vodítku, ze kterého se nedalo vysmýknout, ať jsem se snažil jak jsem chtěl. Třikrát jsem hru zhnuseně odinstaloval, protože z představy, že strávím čtyřicet hodin pobíháním v úzce nastavených mantinelech, mě přepadaly záchvaty bezmocné zuřivosti. Martýrium skončilo na popravišti ve Flotsamu, ale ani ve třech stěžejních kapitolách a v uspěchaném epilogu jsem si moc volnosti neužil.

Zčásti to bylo kvůli mapám, které jsou příliš malé, než aby se dalo opravdu odejít do dáli a prozkoumávat okolní svět. Vesměs jde jen o koridory vykousané do krajiny. Zatímco lesní prostředí první kapitoly to ještě zdařile kamufluje, druhá kapitola odehrávající se ve vojenském ležení a ve skalnatých kaňonech na něco takového rezignovala. Třetí městská kapitola se o to ani pokoušet nemohla. Mapy jsou navíc docela prázdné. V tom smyslu, že tam žije minimum náhodných kolemjdoucích, kteří by měli své vlastní problémy a z nich vyplývající úkoly a zážitky. Kvůli nedostatku vedlejších zápletek působí postup hrou ještě sevřeněji, protože mimo hlavní příběh toho není moc co dělat.

Zápletka není úplně špatná, ale je podána tak zmateně, že jsem většinu detailů nepochopil. Animace skáčou v čase, hromadí postavy a házejí další a další jména, aniž by k nim přiřazovaly tvář nebo osobnost. Lahůdkou jsou sekvence, v nichž jsem ovládal jinou postavu, případně rovnou postupně několik postav. Jestli si z toho někdo něco vzal, tak prosím. Já v tom mám guláš. Události se točí okolo vysoké politiky, což se ke Geraltovi, který je v jistém smyslu idealistický a v dobrém smyslu přízemní, vůbec nehodí. Provedené volby reflektuje závěrečná animace. Na youtube jsem viděl několik konců, a mám pocit, že ať už zvolíte jakkoliv, budete toho litovat. To nevybízí k dalšímu průchodu hrou, protože žádný uspokojivý závěr, ke kterému by muselo dospět na několik pokusů, tady neexistuje. Význam má jen volba Iorveth vs. Roche, protože se druhá kapitola odehrává v blízkosti jednoho, nebo druhého. S jiným prostředím přichází i jiná sada misí.

Herní mechaniky jsou rozporuplné. Iritovala mě nemožnost skákat, takže každý trochu větší kámen byl nepřekonatelná překážka. O plavání nebo brodění jsem si taky mohl nechat jen zdát. Pár metrů hlubší vody jsem proto musel obcházet přes půl mapy. Bojový systém byl docela fajn. Je jednodušší než v jedničce, jenže není tak odměňující. Alchymie mi přišla srozumitelnější, ale výroba předmětů byla téměř k ničemu. Než jsem sehnal potřebné suroviny, tak jsem si mohl meč rovnou koupit, nebo jsem někde našel podobný. O ekonomice se nemá smysl bavit.

Druhý díl Zaklínače není špatný. Grafika vypadá skvěle, zvuky jsou parádní a hra mě přes všechny neduhy a rozčilující mechaniky občas dokázala pohltit. To bylo tehdy, když jsem se zabral do nějaké z vedlejších misí a svět se chvíli točil kolem osudu obyčejných lidí. Bohužel těch okamžiků nebylo moc. Jestli vám nevadí neustálé skripty a sevřený příběh, tak si tady najdete hodně dobrého. Jestli ale hledáte RPG ve kterém se dá pustit ze zřetele hlavní příběhová linie a objevovat krajina, tak si radši zahrajte znovu jedničku, nebo rovnou trojku.