V době její největší slávy jsem Mafii nehrál. Byly to roky, kdy jsem pořád dokola točil Might nad Magic VII, Dungeon Mastera, System Shock 2 a několik dalších RPG. Nižšími žánry jsem pohrdal. Postupem let se můj postoj změnil, ale k lineárním akčním hrám jsem si nikdy cestu nenašel. Až do teď.

I když jsem naprostou většinu času strávil ježděním po městě, střílením vinných i nevinných postaviček a martýriem na závodní trati, těžištěm hry je bezesporu příběh. Je skvěle napsaný, morálně rozmazaný, poctivě odžitý a výborně nadabovaný. Pochopitelně jsem si vybral vysoce ceněnou českou verzi, ale je nutné dodat, že i anglická verze je hodně kvalitní. Díky přízvuku a některým obratům mi občas přišla údernější.

Příběh respektuje většinu klišé objevujících se v mafiánských filmech. Není to zápor, protože k tomuhle žánru neodmyslitelně patří a neobešel se bez nich žádný film. Kdyby někdo zfilmoval Mafii, cenu Akademie za scénář by nezískal, ale jako průvodce hrou slouží víc než dobře. Potěšil mě závěr, respektive ne ten úplný, ale ten v galerii. Musím říct, že chápu obě strany. S postupem Tommyho se dá souhlasit. S reakcí ovšem taky, protože Sam má v mnoha věcech pravdu. Líbilo se mi, že i když je život mafiána záměrně stylizovaný aby působil přitažlivě a svým způsobem čestně, občas v ději probleskne deziluze, nebo mrazivý podtón. Představoval bych si víc rafinovanosti a sem tam nějaký ten morální kopanec, ale vcelku se Mafii podařilo to, co se o pár let později podařilo Breaking Bad - udělat z hlavního hrdiny záporáka tak nepozorovaně, že je někteří omlouvají ještě dnes.

Jestli hra příběh dávkuje opatrně, tak dalším velkým kladem rozhodně nešetří. Město Lost Haven je skvělě vymodelované, PŘEHLEDNÉ a i přes tu obstarožní grafiku působí živoucně. Možná i proto mě ježdění v autě nikdy neomrzelo, i když ho ve hrách většinou beru jako nutné zlo. Jezdí se tu hodně. Fajnšmekři si můžou vybírat z mnoha modelů různě se chovajících aut, plnit nepovinné mise na získání raritních kousků a užívat si zběsilou jízdu po městě s policií v zádech. Já jsem jezdil čtyřicítkou a kochal jsem se okolím. Ke štěstí mi to stačilo.

Slabinou, i když jen mírnou jsou mise. Nejen kvůli obtížnosti, která je vcelku vysoká, ale i kvůli přílišné linearitě. Nepotřeboval bych zrovna Deus Ex, ale bylo by fajn, kdyby mi vývojáři dali víc volnosti. Určitá variabilita sice existuje - nebo je tu k dispozici mírně odlišná strategie, ale za kreativitu mě hra odměnila snad jen jednou. V misi Bastard se štěstím jsem mohl zkoušet ujíždět rychlejšímu, těžšímu a lépe vyzbrojenému autu a čekat na zázrak, který nikdy nemusel přijít, nebo jsem mohl před začátkem honičky z auta vystoupit a všechny nepřátele postřílet. Často se dá vybírat mezi agresivním a méně agresivním přístupem. O opravdovou volbu ale nejde, protože na tu nejsou stavěné ani záchytné body ani příběh. Ten napevno počítá s tím, kde se Tommy objeví a co u toho dělá, takže úkroky stranou nejsou možné. Musím říct, že mi to vadilo méně, než v jiných podobných případech.

O Mafii by se to dalo říct ještě hodně. Mohl bych mluvit o závodu, se kterým jsem strávil nechutně času, než jsem si uvědomil, že mnohem důležitější než jet rychle, je jet bezpečně. Mohl bych zmínit vynikající hudbu, i když ve verzi na GOGu prý strašlivě zmrzačenou vynecháním rádia. Mohl bych obšírně pomlouvat zmršený systém střelby, kvůli kterému byl schopný na deset metrů trefit šest ran ze šesti do zábradlí, za kterým se schovával gangster. Mohl bych utrousit, že i když je město obří, tak je nevyužité, protože misí je relativně málo. Možná bych ocenil nějaké náhodně generované převozy nebo doprovody, během kterých bych mohl poslouchat rozhovory členů Salieriho bandy. Všechno tohle ale přede mnou řekli jiní a řekli to lépe. Mluvit o Mafii je zbytečné. Je mnohem lepší si ji zahrát. Jestli ten rest máte taky, tak je čas ho splnit. Moc lepších rozhodnutí už tenhle rok neuděláte.