Na první pohled hra vypadá na zajímavé překonávání překážek a pastí v jeskyni a sbírání nejrůznějších artefaktů. Jenže první zdání zde bohužel klame. Je to především obtížnost, která míru zábavnosti velmi rychle sráží k bodu mrazu. Sebemenší chyba na pastech totiž vede ke ztrátě života a opakování úrovně od začátku. To by samo o sobě nebyl až takový problém, pokud by panáček za určitých okolností neskákal skrze zdi a to ještě tak, že u toho někdy umře a jindy ne. Pochopil jsem, že při zisku určitého množství bodů začne hrát hudba, stěny zbělají a proskakování zdí je možné. Problém je ale v tom, že on prostě ty stěny místo nárazu proskakuje i mimo tuto dobu a pak je to tak 80 na 20 ve prospěch smrti. Dokonce jsem se dostal i mimo hranice úrovně a procházel oblastí ukazující skóre.
 
A aby toho nebylo málo, ještě tu létají jakési projektily, jejichž dotek je pochopitelně smrt. Obzvlášť je to výživné, když jsem uprostřed průchodu pasti, ve které nejde skákat. Do toho se ještě objeví v pozdější úrovni netopýři, kteří někdy jen zdržují, jindy zabíjejí. To mi už vůbec nedává smysl. Navíc je škoda, že není třeba více různých úrovní. Vždy je to ten samý level, jen s drobnými změnami a vyšším požadavkem na sběr artefaktů. Akorát 4. úroveň probíhá po tmě, kdy je vidět jen postava a artefakty. Chodit se musí po paměti.
 
Celkově je to takové divné, nebo že by to byly chyby při emulaci? Těžko říct, jaké to bylo před léty přímo na Atari si bohužel nevzpomínám. Každopádně nebýt možnosti ukládat hru v emulátoru, stěží bych dokončil snad jen první úroveň. Za mě tedy opravdu nic moc.