Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Bahamut Lagoon

  • SNES 55
Zvědavost ohledně japonských SNES her mě dovedla i k pátrání po nějakých datech a statistikách. Tak třeba zatímco životnost SNESu na západě trvala zhruba nějakých 7 let, v Japonsku na něm vycházely poslední hry ještě v jeho desátém roce (Super Famicom vyšel v roce 1990 a na začátku 1996 jej začalo nahrazovat Nintendo 64), takže v roce 2000 ještě vyšlo těch pár posledních japonských her a pak už byl úplný konec.
V Japonsku vyšlo na SNES (tedy Super Famicom) celkem přes 1700 her (oficiální záznam) a z toho asi 150-200 exkluzivních JRPG (žánry se překrývají, takže AI mi tvrdí, že není možné určit přesné číslo). Naštěstí máme internety a překladatelské komunity, takže si můžeme lecos z toho zahrát (překlady stále pokračují, pokud vím), nicméně to nejzásadnější už máme snad přeloženo do angličtiny a odhadem nejpropracovanější JRPG s názvem Rudra no Hihou vyšlo v roce 1996, kdy Squaresoft vydal na tuto konzolku své poslední hry.  

Zkusil jsem tedy pro změnu taktickou strategii s lehkou příměsí JRPG, která vyšla ve stejném roce, jen malinko dříve. Bahamut Lagoon má dodneška i v rámci strategických tahovek minimálně jednu velmi zajímavou mechaniku napojenou na dračí monstra, ale graficky je oproti Rudře snad tři kroky zpátky, kvůli čemuž jsem ze hry neměl moc velký estetický zážitek. Postavičky jsou pojaté pouze minimalisticky a v příběhových částech se hlavní postava vleče jako šnek, chybí funkce pro rychlý pohyb. Prostředí vypadá podle mě docela odfláknutě.
Z bojových mapek mám trochu lepší dojem, dokonce je tam i jistá míra interakce (například ledovým kouzlem lze zmrazit vodní hladinu a vytvořit tak přechod, healovacím kouzlem se dá vyčistit jedovatá plocha, nebo bourání obranných zdí a podobně).  

Hra střídá bojové mapky a vše ostatní je překlenuto příběhovými částmi, které se odehrají buď na palubě velké létající lodi, anebo v navštívených městečkách na létajících ostrovech (protože zasazení hry je umístěno do vzduchoprázdna rozsáhlé oblohy a pohyb lodi se dá odtušit pouze z vlnění oblohy a přibližujících se vzdušných ostrůvků, zatímco loď se pohybem malinko třese).  

Hlavním hrdinou je Byuu, zdatný šermíř. Je součástí bojové posádky, složené z dalších hrdinských postav různého zaměření včetně kouzelníků. Pojícím prvkem a hybatelem děje je princezna Yoyo, která zažívá romantické dilema, a navíc si ji vybrali nějací oškliví draci jako svého hostitele, takže většina hry pak spočívá v taženích k nim, kde Yoyo draky nějak absorbuje do sebe a pak je dokáže vyvolávat jako útok v boji. Docela divná zápletka. Samozřejmě je tam i klasický záporák, představitel království Granbelos, jenž se jim plete do cesty, a ten má s draky zase své úmysly. Příběh se tedy rozvíjí mezi bitvami a hráč v roli Byuua chodí po okolí, mluví s postavami (kolikrát fakt hodně, a standardně taky nezajímavě), aby se posunul děj. Může různě skládat partu a její výbavu, nakupovat, ale úplně především krmí draky, což je ta ústřední zajímavá mechanika hry.  

Draci jsou na hře asi to nejzábavnější. Každý zásadnější hrdina hry má svůj tým dohromady o čtyřech bojovnících a navrch k tomu draka, který dělá z nepřátel fašírku. Drak není ovládán přímo, ale hráč skrze danou postavu volí, zda ho nechat u sebe, anebo ho poslat kamsi do útoku, v tom případě odletí třeba i přes půl mapy k nejbližšímu nepříteli a dělá si tam, co chce.  

Jelikož na dracích všechno stojí i padá, je záhodno, aby byli draci dobře živeni. Čím? Čímkoliv, co je zrovna v inventáři. Zbraně, brnění, lektvary, knihy, zápisky, neidentifikovatelné předměty, všechno můžou sežrat. Vtip je v tom, že každý takový předmět zvedá jeden nebo více z mnoha dračích atributů, jenže některé dokonce navíc jiné snižují! Takže vymaxovat atributy takového draka dá docela zabrat, protože ve výsledku se z toho stává jakási rébusová minihra. A není to jen o atributech.
V souvislosti se změnou atributů se podle různých podmínek mění i jejich podoba a užitné elementální schopnosti. Každý ze šestice draků má nějaké své unikátní a některé společné formy, dohromady přes 35 a navrch k tomu i dvě nejlepší a nakonec Master formu, která je pak někde na úrovni superbosse. Zvláště u draků tedy platí, že jste to, co jíte. Vymaxovat všechny atributy a formy se mi nakonec povedlo právě před finální misí, kde to celkem bylo potřeba.
Ale upřímně, hrát tuto hru mimo emulátor by bylo z hlediska krmení obzvláště těžké, protože ve hře není uvedeno, který předmět zvedá které atributy, a co vlastně vůbec znamenají, takže před každým krmením jsem musel hru uložit a pak zkoušet stylem pokus-omyl, co se povede. Každý drak má tedy 15 různých atributů a ani podle návodu jsem nebyl schopen se v tom zcela orientovat. Ale povedlo se, tak asi fajn.  

Mimo 27 příběhových misí jsou k dispozici i nějaké vedlejší mapy, do nichž se hráč může pustit, pokud má třeba málo materiálů a financí. Osobně jsem si každou z nich zkusil jednou nebo dvakrát, ale určitě ne kvůli jakémukoliv grindování.
Extrémně těžký je jedině Hard dungeon, kam jsem vlezl s vymaxovanými draky po dohrání hry a pak jsem tam strávil přes 3 hodiny pomalým pižláním jednotlivých nepřátel, kdy jsem stál s postavami opodál a čekal třeba 15 tahů, až draci utlučou jednoho protivníka, protože má asi tak milion HP, zatímco vedle stojí nepřátelští healeři s dalšími bojovníky a uzdravují se navzájem. Uf.
Mimo tuhle hloupost to ale celkem šlo. V podstatě jsem používal stejnou metodu často i kvůli tomu, že draci jsou overpowered a lítají kamkoliv napřed, zatímco jejich páníčkové se vlečou po několika čtverečcích někde vzadu a nestíhají. Čili nakonec to vlastně ani není taková zábava, jaká by mohla být, kdyby byla hra lépe vybalancovaná, a z tohoto důvodu bych raději sáhl po jiných strategiích.
A to jsem ani nezmínil, že ti draci ani nevypadají moc jako draci. Nejdřív to vypadá jako barevný slimák s křidélky a pak se to mění do nejrůznějších ohyzdností včetně zubatých blobů, ostnů neurčitého tvaru nebo je to třeba okřídlený divočák. Teprve jejich nejsilnější formy možná vypadají trochu lépe, ale ne o moc. Myslím, že ani milovníci draků si tu proto moc neužijí, což je škoda.  

Takže na jedno zahrání fajn, ale rád si to nechám zapsané tady a zapomenu na to. Hru jsem dohrál za 33 hodin včetně Hard dungeonu a velebím emulátor s jeho užitečnými funkcemi. Celkově jsem se u toho moc nebavil, princezna Yoyo mi od jisté chvíle velmi hloupým rozhodnutím ukrutně lezla na nervy a vůbec všechny ty ukecané postavy mi byly taky ukradené a nezajímalo mě, co si mezi sebou povídají a co se s nimi stane.
Draci jsou nakonec stejně jenom nějaké abominace určené k boji a celá ta mechanika krmení je zbytečně složitá, hra navíc nic nevysvětluje. Byuu mě zlobil jeho pomalou chůzí. Grafika prostě nic moc, ačkoliv zasazení je poměrně zajímavé.
Trochu se mi líbily záběry s létající lodí, ale to bylo v podstatě pořád dokola to samé. Takže škoda. Mělo to velký potenciál, ten však zůstal nenaplněný. Za sebe nedoporučuji.
Odehráno na chatě.

Pro: Draci; zasazení; bojové mapky a interaktivní prvky

Proti: Krmení draků je složité a bez nápovědy; příběhové části a postavy nezáživné

+11