Mandragoru jsem měl v hledáčku delší čas, zaujala mě hlavně z trailerů pěknou grafikou, temně vypadajícím zasazením a dobrými recenzemi.
Po dohrání můžu říct, že se jedná o výbornou metroidvanii, ale ne nějak výjimečnou hru v rámci žánru. Hodnotil jsem 80 %, ale jiné hry mám mnohem víš a myslel jsem, že Mandragora bude tyto klenoty (Hollow Knight, Ori a pár dalších) atakovat.
Hra je možná až tak rozsáhlá, že jí to škodí. Nejenom obří velikostí mapy, ale dalšími herními prvky. Na začátku si vyberete asi ze šesti stylů, já si vybral oheň, který má tak rozsáhlý skill tree, že i na levelu 75 jsem z něho využil asi tři čtvrtiny. Pokud bych chtěl styly nějak kombinovat např. dva až tři, tak v každém zřejmě jenom líznu začátek a k pokročilejším schopnostem se asi vůbec nedostanu. Já jsem jel cestou pouze ohně a další možnosti jsem vůbec nevyužil, což je škoda. Další zahlcení přišlo v hubu, kam postupně naverbujete asi osm NPC prodavačů, z nichž každého levelujete a i když jsem procházel poctivě celou mapu a hledal blueprinty k jejich vylepšování, i tak jsem byl velmi daleko u např. kováře k nějakým jeho top výrobkům. Měl jsem ho na konci hry na levelu 13 a některé věci mohl vyrábět až na levelu 19. Nevím jestli tak autoři tlačí hráče do NG+, pokud by chtěli otevřít víc možnosti, ale přišlo mi, že už tady toho bylo příliš.
Jinak je hra v pořádku, styl grafiky moc pěkný, hudba dobrá, příběh o inkvizitorovi, který v sobě nese "duši" čaroděje Mandragory, za záchranou světa před postupující Entropy, temnou sílou stojící za úpadkem a zkázou světa.
Zastavil bych se ještě u možnosti nastavení obtížnosti u tohoto typu her. Mandragora, stejně jako např. 9 Sols, které jsem hrál loni mají možnost úpravy obtížnosti a u obou her jsem ji v závěru využil. Zde asi u tří čtyř závěrečných bossů. Víc mi vyhovuje od tvůrců nastavená obtížnost, kterou buď překonáte nebo Vás zlomí. Chápu, že je to nepříjemné obětovat hře 50 a více hodin a pak hru vzdát po x desítkách neúspěšných pokusů na final bossovi. Ale prostě mám radši variantu bez možnosti obtížnosti, kdy už v depresi sleduju videa na youtubu a snažím se pochopit, co zlepšit a dělat jinak, abych soupeře skolil. Tady prostě po nějaké třeba dvouhodinové neúspěšné snaze si řeknu seru na to, snížím obtížnost. U souls mi někteří bossové trvali v součtu mnoho hodin čistého času, ale pocit po překonání patří k tomu nejlepšímu co u her zažívám. A samozřejmě jsou bossové, které jsem nikdy neporazil (Hatred Demon v Sekiru, nebo Nameless King v Dark Souls 3, kteří jsou naštěstí nepovinní) a třeba i Silksong jsem vzdal po dohrání na nejjednodušši konec. Ideální by bylo samozřejmě ať si každý dá obtížnost jak chce a já mám být dostatečně mentálně silný a nesnižovat si to, ale tak to bohužel nefunguej.
Každopádně Mandragora je dobrá hra, která je možná až zbytečně obrovská a přeplácaná a proto hodnotím 80 procenty, což je nejmíň ze zatím sedmi hodnocení, ale určitě pokud je souls a metroidvania Váš žánr, tak stojí za zkoušku.
Po dohrání můžu říct, že se jedná o výbornou metroidvanii, ale ne nějak výjimečnou hru v rámci žánru. Hodnotil jsem 80 %, ale jiné hry mám mnohem víš a myslel jsem, že Mandragora bude tyto klenoty (Hollow Knight, Ori a pár dalších) atakovat.
Hra je možná až tak rozsáhlá, že jí to škodí. Nejenom obří velikostí mapy, ale dalšími herními prvky. Na začátku si vyberete asi ze šesti stylů, já si vybral oheň, který má tak rozsáhlý skill tree, že i na levelu 75 jsem z něho využil asi tři čtvrtiny. Pokud bych chtěl styly nějak kombinovat např. dva až tři, tak v každém zřejmě jenom líznu začátek a k pokročilejším schopnostem se asi vůbec nedostanu. Já jsem jel cestou pouze ohně a další možnosti jsem vůbec nevyužil, což je škoda. Další zahlcení přišlo v hubu, kam postupně naverbujete asi osm NPC prodavačů, z nichž každého levelujete a i když jsem procházel poctivě celou mapu a hledal blueprinty k jejich vylepšování, i tak jsem byl velmi daleko u např. kováře k nějakým jeho top výrobkům. Měl jsem ho na konci hry na levelu 13 a některé věci mohl vyrábět až na levelu 19. Nevím jestli tak autoři tlačí hráče do NG+, pokud by chtěli otevřít víc možnosti, ale přišlo mi, že už tady toho bylo příliš.
Jinak je hra v pořádku, styl grafiky moc pěkný, hudba dobrá, příběh o inkvizitorovi, který v sobě nese "duši" čaroděje Mandragory, za záchranou světa před postupující Entropy, temnou sílou stojící za úpadkem a zkázou světa.
Zastavil bych se ještě u možnosti nastavení obtížnosti u tohoto typu her. Mandragora, stejně jako např. 9 Sols, které jsem hrál loni mají možnost úpravy obtížnosti a u obou her jsem ji v závěru využil. Zde asi u tří čtyř závěrečných bossů. Víc mi vyhovuje od tvůrců nastavená obtížnost, kterou buď překonáte nebo Vás zlomí. Chápu, že je to nepříjemné obětovat hře 50 a více hodin a pak hru vzdát po x desítkách neúspěšných pokusů na final bossovi. Ale prostě mám radši variantu bez možnosti obtížnosti, kdy už v depresi sleduju videa na youtubu a snažím se pochopit, co zlepšit a dělat jinak, abych soupeře skolil. Tady prostě po nějaké třeba dvouhodinové neúspěšné snaze si řeknu seru na to, snížím obtížnost. U souls mi někteří bossové trvali v součtu mnoho hodin čistého času, ale pocit po překonání patří k tomu nejlepšímu co u her zažívám. A samozřejmě jsou bossové, které jsem nikdy neporazil (Hatred Demon v Sekiru, nebo Nameless King v Dark Souls 3, kteří jsou naštěstí nepovinní) a třeba i Silksong jsem vzdal po dohrání na nejjednodušši konec. Ideální by bylo samozřejmě ať si každý dá obtížnost jak chce a já mám být dostatečně mentálně silný a nesnižovat si to, ale tak to bohužel nefunguej.
Každopádně Mandragora je dobrá hra, která je možná až zbytečně obrovská a přeplácaná a proto hodnotím 80 procenty, což je nejmíň ze zatím sedmi hodnocení, ale určitě pokud je souls a metroidvania Váš žánr, tak stojí za zkoušku.
