Po zahrání Until Dawn je House of Ashes spíše slabším odvarem. Setkáváme se zde prakticky s tím, co bylo vyčítáno i kdysi Telltale, že vlastně hru prakticky nehrajete, jen sledujete, ale i u Telltale jste si zahráli víc. Co naopak hru od nich odlišuje je to, že zde volby mají faktický dopad na osud postav, ke kterým si dokážete vybudovat vztah.

House of Ashes je spíše akčnější než hororovější a připomínal mi často film Pád do tmy, aneb když se skupina (zde vojáků) propadne do jeskynního systému a snaží se najít cestu ven, ale mezitím je něco loví. V tu chvíli je Saddám pro ně to nejmenší nebezpečí.

Postavy jsou fajn napsané, dialogy většinou fungují, akční sekvence se mi líbily a celkově hra působí jako celek velice dobře. Za mě jen ten závěr už byl takový moc přepálený. Ale jinak to bylo dobré.

Minihry jsou veskrze funčkní, s výjimkou té s tepem, kde se mi nikdy nepovedlo zareagovat včas, a postavy mi proto umíraly. Tempo hry je tak akorát, od začátku do konce se něco pořád děje, občas je to doplněno vztahovými dialogy a prozkoumáváním. Hra je pak silně lineární a moc se odbočit nedá. A jako celek je hodně krátká, dohráno asi za 5-6 hodin.

Příjemným bonusem je možnost hrát ve více hráčích, kdy každý hraje za svou postavu, bylo to pak mnohem zajímavější.

Vtipná tečka na závěr: Rozhodl jsem se umístit výbušniny doprostřed chodby, abych je pak viděl. Přišlo rozhodnutí, kudy poběžíme, a hádejte, kdo dal možnost: "Běžte prostředkem!" A takových situací je tam plná řada. Díky tomu a tepové minihře nám přežily jen dvě postavy.

Určitě zahraji někdy znova. Jsem zvědavý na další možnosti.