Herní výzva 2026 - 7. Odkojený klasikou
Další z řady her na kterých jsem vyrostl. Pamatuji si to jak včera kdy jsem pařil tuto legendární hru jako malej někdy koncem devadesátých let na mém úplně prvním počítači s Windows 98. A nejvíc co jsem pařil byl Mario, (nevím přesně který díl) Tomb Raider 2 a samozřejmě DOOM.
Doom jsem hrál asi nejvíc a pořád dokola, skoro dozblbnutí a dodnes si ho pamatuji téměř zpaměti každý level.
Vzpomínám si jak jsme dříve s kámošem říkali Pinky démonům ''prasata'', nebo Impům ''ten chrochtavej s bodákama''
Musím ale říct, že dnes kdy moderní hry nebo ostatně i různé remastery těchto klasik umožňují pohyby do stran, klávesami A a D, tak to pochopitelně u této původní hry nefunguje a nikdy nefungovalo. Proto jsem si už odvyk a uhýbat se některým rychlým střelám hlavně od Cacodémonů nebo Baronů Pekla, to tedy bylo kolikrát o nervy. Ale i tak jsem hrou prošel bez většího zaškobrtnutí na mou oblíbenou obtížnost Hurt Me Plenty.
Další z řady her na kterých jsem vyrostl. Pamatuji si to jak včera kdy jsem pařil tuto legendární hru jako malej někdy koncem devadesátých let na mém úplně prvním počítači s Windows 98. A nejvíc co jsem pařil byl Mario, (nevím přesně který díl) Tomb Raider 2 a samozřejmě DOOM.
Doom jsem hrál asi nejvíc a pořád dokola, skoro dozblbnutí a dodnes si ho pamatuji téměř zpaměti každý level.
Vzpomínám si jak jsme dříve s kámošem říkali Pinky démonům ''prasata'', nebo Impům ''ten chrochtavej s bodákama''
Musím ale říct, že dnes kdy moderní hry nebo ostatně i různé remastery těchto klasik umožňují pohyby do stran, klávesami A a D, tak to pochopitelně u této původní hry nefunguje a nikdy nefungovalo. Proto jsem si už odvyk a uhýbat se některým rychlým střelám hlavně od Cacodémonů nebo Baronů Pekla, to tedy bylo kolikrát o nervy. Ale i tak jsem hrou prošel bez většího zaškobrtnutí na mou oblíbenou obtížnost Hurt Me Plenty.
Pro: monstra, zbraně, jednoznačně soundtrack
Proti: za mě nic