Po velmi dobrém dílu jsem nečekal dlouho a vrhnul se na pokračování v příběhu Ezia Auditore da Firenze, protože Brotherhood přesně navazuje tam, kde předchozí díl skončil – v rodinném panství Auditore, který obsadí a zničí Cesare Borgia, synáček předchozího padoucha Rodriga toužícím po mocném jablíčku. Při útoku padne strýc Mario a no tím je zaděláno na další trestnou výpravu a boj s templáři tentokrát v samotném Římě a nejbližším okolí.  

Vzhledem k tomu, že všechno vybavení zůstalo ve vile Montergiorni, musí si Ezii znovu vybudovat respekt a v roli jeho rádce a pomocníka je tentokrát Niccoló Machiavelli. Postupně s plynoucím příběhem pomáhá Římu zbavovat se vlivu Borgiů ničením jejich strážních věží a kupuje obchody a památky, kterými posiluje svůj vliv a vydělává floriny. Peněž pak postupně přibývá ještě více, protože se objeví možnost vybudovat si vlastní bratrstvo zabijáků, které lze posílat na různé mise na pozadí, po jejichž splnění štědře přibývají prašule. Nesmí chybět typické hledání peříček, vlajek a truhel, nějaké ty hádanky, tajemné hrobky, zbroj a zbraně se samozřejmě dají pořídit postupně a příběh hry se točí opět okolo Jablka moci.  

Brotherhood je prostě nadprůměrný kousek ze začátků série, kdy ještě nebyla hra tolik rozsáhlá co se týče herního světa s neustále opakujícími se misemi a protivníky. Příběh mě bavil a těch několik dní, které jsem s ním v součtu strávil, bylo příjemných. Jediný zákys jsem zaznamenal opět při letu s Leonardovým vynálezem, musel jsem se poradit s youtubem a změnit nastavení, protože jinak se ten krám nedal ovládat. Takže nejspíš naposledy s Eziem v Revelations v brzké době, Brotherhood dostává stejně jako díl předchozí - 85 %