Moc nemusím sólo plošinovky a už vůbec ne moderní pixelart. Proč jsem se tedy pouštěl do VčeraZítra? I přes jasné signály, že hra nebude úplně pro mě, mě něčím lákala. Nevím přesně čím, ale prostě jsem ji musel vyzkoušet a chybu jsem rozhodně neudělal.

Hra má skvělý příběh o stínech, které posedly živočichy ostrovního světa a mají v plánu ovládnout i další jeho obyvatele a převzít kontrolu nad veškerým děním. Ujmul jsem se zde časostrážkyně Yui, která umí pracovat se všesvětlem, s nímž jsem postupně osvobozoval veškerou posedlou faunu a porazil všech sedm bossů. Při tom jsem získával nové a nové schopnosti, včetně dvojskoku, světelných bomb, různých výpadů nebo dokonce zastavení času.

Zajímavým prvkem je přepínání mezi temnější současností a idylickou minulostí. To lze provádět jen na určitých místech a je škoda, že ke konci se tato činnost vytrácí a pohyboval jsem se prakticky už jen v současnosti. Má to však vcelku logické odůvodnění, takže to až tolik nevadí.

Některé pasáže byly opravdu těžké a zasekl jsem se na nich poměrně dlouho. S přibývajícím počtem srdíček to však šlo lépe a lépe. Jak je bohužel u plošinovek zvykem, samozřejmě tu nechybí ani pár utíkacích pasáží, kdy je třeba danou lokaci proběhnout co nejrychleji. Naštěstí ale byly vývojáři rozumní a jdou proběhnout i s pár chybami a jedna je dokonce rozdělená na tři kratší části. V oblibě je ale nebudu mít nikdy.

Podařilo se mi doplnit celý bestiář, ochočit všechny mazlíčky a také najít všechny části mapy, příběhové svitky i artefakty. Opravdu doporučuji věnovat se podrobnému průzkumu všech lokací. Stojí to za to. Hra má dva konce, které se liší jen jednou, i když poměrně podstatnou, událostí a obou jich lze docílit během jednoho hraní.