Herní výzva 2026 - Požárník
Skvělý, skvělý. Sic nedávám ta nejvyšší hodnocení, což je způsobeno tím, že mám za sebou první díl a hlavně Bloodborne, které definovali to, jak to jde dělat ještě o něco lépe, ale kdyby to byla moje první Soulsovka, tak jsem pravděpodobně ještě víc uhranutý.
První moje myšlenka směřuje zase k tomu, kde se bere v lidech ta představa, že soulsovky jsou něco nejtěžšího na videoherním poli. Pravděpodobně se jedná o ten pocit, kdy vás hra vůbec nevede za ruku a ty si musíš přijít na všechno sám. Nicméně hra se dá poměrně jednoduše porazit, respektive přelstít a velkou částí hry se dá projít jako nůž máslem. A právě to objevování skulinek je neskutečně parádní. Chvílemi si přijdete jako největší zoufalec a najednou si vymaxujete Great Club, trochu polevíte, a vy jste teď na koni a bossové třeste se. A pak samozřejmě přijdou DLC…
V žádné jiné hře nemám takový zadostiučiňující pocit z objevování jako právě v soulsovkách. A druhý díl DS má velké množství krásných lokalit. Zase mě dostalo to skvělé propojení jednotlivých lokalit, hledání zkratek a neustálé objevování a samozřejmě umírání na „prostředí“. Žádný z předešlých FromSoftwarovek nebyl tak „nefér“ na prostředí. Některé lokality jsou vyloženě peklo, pokud nemáte ty správné itemy a buildy a často i poté. Ale i to dodá takový ten pocit nepříjemností, stísněnosti a naléhavosti.
Chválit musím i vizuální stránku, tak je prostě skvělá. Ano, graficky je hra trochu vousatá, ale když má něco duši a svůj vizuál, tak je to vlastně jedno. Pořád bych jí označil za vizuálně krásnou a zajímavou. Je zde dostatečné množství odlišně vypadajících lokalit, ale celé to celkově působí jako jeden ucelený svět. Často se totiž v RPG žánru děje, že máte tuny různých lokalit, ale působí to, jako když pejsek a kočička vařili… Tady ne.
Na závěr jsem udělal ještě jednu takovou chytrou věc a to, že jsem si pustil shrnutí příběhu na youtube a vlastně i tohle je hrozně wow. Jak se dá skvěle napsat nějaký příběh, aniž by ho průměrný hráč po jeho zahrání dokázal aspoň z 20% pojmout. Rozhodně doporučuji, navíc hra obsahuje i spoustu menších příběhu, které často dovysvětlují ten hlavní. Zase z toho vyplývá rada – OBJEVUJTE!
Jak jsem již psal, obtížnostně mi hra nepřijde nějak šílená. DS dá do rukou otěže hráči a ten si musí poradit. Ve spoustě ohledech (jasný, pár zrad od tvůrců tu je) je vlastně strašně fér a je to jen o vaší ochotě se učit a přizpůsobit. A není lepší pocit než porazit bosse, kterého se vám nepovedlo složit ne na poprvé, ne na podruhé, ne na podesáté, ale třeba až na po třicáté. To je naprostá euforie, kor když zatím vidíte ten dlouhý učící se proces.
Pár negativ proti předchozímu dílu tu ovšem vidím. Za mě je zde už trochu přebossováno. Nějakých 41 bossů i s DLC je prostě moc a už to nedodává takový ten exkluzivní pocit. Navíc samotné boss fighty nejsou zase takový výzva jako se třeba k bossovi vůbec dostat. Není to takové vyvrcholení jako v předchozím dílu nebo třeba v Bloodborne. Další nevýhodu (někdo to bude možná vnímat opačně) vidím ve strašně jednoduchém levelingu, přelevelit se můžete strašně jednoduše a obtížnost si tím dost přizpůsobit, je to prostě v tomhle směru menší výzva. Třetí nedostatek pro mě bylo navyšování obtížnosti počtem nepřátel, a ne jejich samotnou obtížností. Tohle se dá poměrně jednoduše obejít, ale některé cesty k bossům v DLC byly asi nejhorší zážitky z celé hry.
Kol a kolem – výborná hra, která má tu smůlu, že má lepší předchůdce i nástupce. Přišlo mi to, jako kdyby tvůrci chtěli troch ulehčit hráčům, ale ve stejném okamžiku nechat náročnost na podobné úrovni. Pokud tohle byla součást toho, aby se udělal skvělý třetí díl (dle názorů všude kolem), tak jsem s tím v zenu.
Skvělý, skvělý. Sic nedávám ta nejvyšší hodnocení, což je způsobeno tím, že mám za sebou první díl a hlavně Bloodborne, které definovali to, jak to jde dělat ještě o něco lépe, ale kdyby to byla moje první Soulsovka, tak jsem pravděpodobně ještě víc uhranutý.
První moje myšlenka směřuje zase k tomu, kde se bere v lidech ta představa, že soulsovky jsou něco nejtěžšího na videoherním poli. Pravděpodobně se jedná o ten pocit, kdy vás hra vůbec nevede za ruku a ty si musíš přijít na všechno sám. Nicméně hra se dá poměrně jednoduše porazit, respektive přelstít a velkou částí hry se dá projít jako nůž máslem. A právě to objevování skulinek je neskutečně parádní. Chvílemi si přijdete jako největší zoufalec a najednou si vymaxujete Great Club, trochu polevíte, a vy jste teď na koni a bossové třeste se. A pak samozřejmě přijdou DLC…
V žádné jiné hře nemám takový zadostiučiňující pocit z objevování jako právě v soulsovkách. A druhý díl DS má velké množství krásných lokalit. Zase mě dostalo to skvělé propojení jednotlivých lokalit, hledání zkratek a neustálé objevování a samozřejmě umírání na „prostředí“. Žádný z předešlých FromSoftwarovek nebyl tak „nefér“ na prostředí. Některé lokality jsou vyloženě peklo, pokud nemáte ty správné itemy a buildy a často i poté. Ale i to dodá takový ten pocit nepříjemností, stísněnosti a naléhavosti.
Chválit musím i vizuální stránku, tak je prostě skvělá. Ano, graficky je hra trochu vousatá, ale když má něco duši a svůj vizuál, tak je to vlastně jedno. Pořád bych jí označil za vizuálně krásnou a zajímavou. Je zde dostatečné množství odlišně vypadajících lokalit, ale celé to celkově působí jako jeden ucelený svět. Často se totiž v RPG žánru děje, že máte tuny různých lokalit, ale působí to, jako když pejsek a kočička vařili… Tady ne.
Na závěr jsem udělal ještě jednu takovou chytrou věc a to, že jsem si pustil shrnutí příběhu na youtube a vlastně i tohle je hrozně wow. Jak se dá skvěle napsat nějaký příběh, aniž by ho průměrný hráč po jeho zahrání dokázal aspoň z 20% pojmout. Rozhodně doporučuji, navíc hra obsahuje i spoustu menších příběhu, které často dovysvětlují ten hlavní. Zase z toho vyplývá rada – OBJEVUJTE!
Jak jsem již psal, obtížnostně mi hra nepřijde nějak šílená. DS dá do rukou otěže hráči a ten si musí poradit. Ve spoustě ohledech (jasný, pár zrad od tvůrců tu je) je vlastně strašně fér a je to jen o vaší ochotě se učit a přizpůsobit. A není lepší pocit než porazit bosse, kterého se vám nepovedlo složit ne na poprvé, ne na podruhé, ne na podesáté, ale třeba až na po třicáté. To je naprostá euforie, kor když zatím vidíte ten dlouhý učící se proces.
Pár negativ proti předchozímu dílu tu ovšem vidím. Za mě je zde už trochu přebossováno. Nějakých 41 bossů i s DLC je prostě moc a už to nedodává takový ten exkluzivní pocit. Navíc samotné boss fighty nejsou zase takový výzva jako se třeba k bossovi vůbec dostat. Není to takové vyvrcholení jako v předchozím dílu nebo třeba v Bloodborne. Další nevýhodu (někdo to bude možná vnímat opačně) vidím ve strašně jednoduchém levelingu, přelevelit se můžete strašně jednoduše a obtížnost si tím dost přizpůsobit, je to prostě v tomhle směru menší výzva. Třetí nedostatek pro mě bylo navyšování obtížnosti počtem nepřátel, a ne jejich samotnou obtížností. Tohle se dá poměrně jednoduše obejít, ale některé cesty k bossům v DLC byly asi nejhorší zážitky z celé hry.
Kol a kolem – výborná hra, která má tu smůlu, že má lepší předchůdce i nástupce. Přišlo mi to, jako kdyby tvůrci chtěli troch ulehčit hráčům, ale ve stejném okamžiku nechat náročnost na podobné úrovni. Pokud tohle byla součást toho, aby se udělal skvělý třetí díl (dle názorů všude kolem), tak jsem s tím v zenu.
Brothers: A Tale of Two Sons
Pro: vizuál, mapa, exploring, souboje
Proti: počet boss fightů, místy nefér prostředí, jednoduchý leveling