Hra začíná jako vyšetřování kultu dvěma agenty FBI, a přestože Alan Wake 2 je skvělá hra, preferoval bych, kdyby u toho zůstala. Atmosféru části hry se Sagou jsem si užíval výrazně víc oproti Alanovu blouznění ve snové temnotě. Ty temné lesy s opuštěnými chatkami, kouzelná ale zároveň děsivá přilehlá městečka. Mysteriózní výjevy, které spíš jen vykukují, než aby mě obklopovaly. Všechno to tak nějak přirozeně plyne, a Alanovy části mě spíš rušily, než abych se na ně těšil. Taky nabídly výborné momenty, obzvlášť když jsem dostal možnost měnit scény, ale motání se mezi všudypřítomnými stíny mě tedy na prozkoumávání okolí moc nemotivovalo.
Hra je na nejnižší obtížnost celkem snadná, ale některé boss fighty jsou i tak frustrující, protože není hned jasné, jak se s ním mám vypořádat. Také jsem byl rád, že jsem na začátku zvolil nízkou intenzitu lekaček, které byly i tak nesmyslně časté, a ve většině případů na atmosféře fakt nepřidávaly. S Alanem jsem se pak často zamotal a nevěděl jak dál, což na výsledném dojmu ještě trochu ubralo. Opravdu bych se nezlobil, kdyby jeho část byla třeba jen třetina toho co teď.
Navíc pokud máte i DLC, hra vám je navrhuje během Alanových eskapád, takže z toho, co vás vytrhlo z hraní za Sagu vás vytrhne ještě něco jiného… Jsou zajímavá, ale zase je to vlastně pokračování toho snového Alanova konceptu. Konkrétně tedy Night Springs epizody. Lake House je něco jiného a líbilo se mi to, jak je to zařazeno do hlavní linky; rozhodně doporučuju to hrát v momentě, kdy to hra nabídne. Spustilo mi to nostalgii na Control, ale tam nevím jestli se chci vracet, je to až příliš o boji a dvojka v tomhle ohledu vypadá ještě hůř.
U Sagy jsem z prozkoumávání měl větší radost, obzvlášť když jsem mohl průběžně skládat dohromady všechny stopy. Ke konci hry mě tedy odradilo od nalezení úplně všeho to, že to nevede k nějakému příběhovému bonusu. Je to škoda, jinak bych opravdu měl chuť posbírat úplně všechno, takhle ale můžu s klidem doporučit – seberte jen to, co najdete při procházení světa, a pak už se cíleně za vyzobáním všeho nevracejte.
Během hraní jsem si všímal některých věcí, které působily nekonzistentně nebo jako chyby v příběhu a chování postav, ale na vše by bohužel mohl být použit argument vlivu temnoty, tak to tady ani nijak rozepisovat nebudu, ale přijde mi to trochu nefér.
Jsem moc rád, že se ve hře opět objevila hudba od Poets of the Fall, zamiloval jsem se do nich díky jedničce, a doufám že u nás zase brzy zakoncertují.
Rozhodně doporučuju i když nebude ve slevě! A v té nelibosti ohledně Dark Place jsem spíš výjimka, tak na to nehleďte a nenechte si AW2 ujít.
... a přimlouvám se za nějaký vacation mode! Chtěl bych si světem procházet s veškerou temnotou odstraněnou. Těch nádherných scén, které člověku seberou dech, je tam opravdu hodně.
Hra je na nejnižší obtížnost celkem snadná, ale některé boss fighty jsou i tak frustrující, protože není hned jasné, jak se s ním mám vypořádat. Také jsem byl rád, že jsem na začátku zvolil nízkou intenzitu lekaček, které byly i tak nesmyslně časté, a ve většině případů na atmosféře fakt nepřidávaly. S Alanem jsem se pak často zamotal a nevěděl jak dál, což na výsledném dojmu ještě trochu ubralo. Opravdu bych se nezlobil, kdyby jeho část byla třeba jen třetina toho co teď.
Navíc pokud máte i DLC, hra vám je navrhuje během Alanových eskapád, takže z toho, co vás vytrhlo z hraní za Sagu vás vytrhne ještě něco jiného… Jsou zajímavá, ale zase je to vlastně pokračování toho snového Alanova konceptu. Konkrétně tedy Night Springs epizody. Lake House je něco jiného a líbilo se mi to, jak je to zařazeno do hlavní linky; rozhodně doporučuju to hrát v momentě, kdy to hra nabídne. Spustilo mi to nostalgii na Control, ale tam nevím jestli se chci vracet, je to až příliš o boji a dvojka v tomhle ohledu vypadá ještě hůř.
U Sagy jsem z prozkoumávání měl větší radost, obzvlášť když jsem mohl průběžně skládat dohromady všechny stopy. Ke konci hry mě tedy odradilo od nalezení úplně všeho to, že to nevede k nějakému příběhovému bonusu. Je to škoda, jinak bych opravdu měl chuť posbírat úplně všechno, takhle ale můžu s klidem doporučit – seberte jen to, co najdete při procházení světa, a pak už se cíleně za vyzobáním všeho nevracejte.
Během hraní jsem si všímal některých věcí, které působily nekonzistentně nebo jako chyby v příběhu a chování postav, ale na vše by bohužel mohl být použit argument vlivu temnoty, tak to tady ani nijak rozepisovat nebudu, ale přijde mi to trochu nefér.
Jsem moc rád, že se ve hře opět objevila hudba od Poets of the Fall, zamiloval jsem se do nich díky jedničce, a doufám že u nás zase brzy zakoncertují.
Rozhodně doporučuju i když nebude ve slevě! A v té nelibosti ohledně Dark Place jsem spíš výjimka, tak na to nehleďte a nenechte si AW2 ujít.
... a přimlouvám se za nějaký vacation mode! Chtěl bych si světem procházet s veškerou temnotou odstraněnou. Těch nádherných scén, které člověku seberou dech, je tam opravdu hodně.
Pro: atmosféra, hudba, nerušivé scény s živými herci, nádherný detailní svět, worldbuilding
Proti: části v Dark Place, skutečný konec vyžaduje druhé dohrání hry WTF