Full recenze zde! Pokud patříte mezi mé věrné čtenáře, určitě víte, že jsem velkým fanouškem point-and-click adventurní tvorby studia Postmodern Adventures, které tvoří jediný člověk – José María Meléndez. Skrze své dva komerční tituly ( Nightmare Frames a An English Haunting ) se mu pokaždé podařilo doručit velmi kvalitní hry, které kombinují zábavné hororové tropy, humor a dobové reálie. To vše navíc s puzzly, které hráče nebrzdí od příběhu, ale jdou s ním ruku v ruce.
Jeho poslední hra An English Haunting mi přišla jako doposud nejlepší dílo. Ubylo sice brutality, ale místo ní jsme dostali porci suchého humoru a dobrodružství nejen v dobovém Londýně roku 1907. Není tedy divu, že jsem netrpělivě očekával jeho novinku The Dark Rites of Arkham, kterou José popisoval jako mix Smrtonosné zbraně a Cthulhu mýtu. To jsou dvě ingredience, na které slyším, a tak jsem do hry skočil hned po obdržení recenzní kopie. Jaký je výsledek? Na to se podíváme níže.
V příběhu se vžijeme do role Jacka Fostera, problémového policejního detektiva v zaplivaném městě Arkham během třicátých let. Ten se po suspendaci vrací zpět do služby, aby vyšetřil podivnou vraždu, na kterou narazil během rutinní zatýkací akce. V ubytovně nalezne tělo muže s urvanou hlavou, podivným symbolem vyrytým do zad a částí zdi spálenou způsobem, který připomíná vyhaslé dveře či portál, z něhož trčí ohořelá ruka.
Foster velmi rychle zjišťuje, že tohle není obyčejný případ a že se připletl k něčemu mnohem hrůzostrašnějšímu. Naštěstí na rozplétání záhady nezůstane sám. Brzy se k němu přidá expert na okultno a značný podivín Harvey Whitman, který má na policejní stanici kancelář ve sklepě a při vstupu vás na podlaze přivítá nakreslený pentagram.
Ve výsledku je tak The Dark Rites of Arkham poctivou klasickou adventurou s vyššími produkčními hodnotami než u předchozích titulů. Nabízí zábavný žánrový příběh, sympatickou dvojici hlavních postav a hromadu nádherně zpracovaných lokací doplněných příjemným jazzovým soundtrackem. Je sice škoda, že závěr je zbytečně uspěchaný, jinak se ale jedná o jednu z nejlepších adventur posledního roku. Znovu se potvrzuje, že Postmodern Adventures patří k mistrům vyprávění hororových příběhů s výraznou dávkou humoru a sebeuvědomění.
Jeho poslední hra An English Haunting mi přišla jako doposud nejlepší dílo. Ubylo sice brutality, ale místo ní jsme dostali porci suchého humoru a dobrodružství nejen v dobovém Londýně roku 1907. Není tedy divu, že jsem netrpělivě očekával jeho novinku The Dark Rites of Arkham, kterou José popisoval jako mix Smrtonosné zbraně a Cthulhu mýtu. To jsou dvě ingredience, na které slyším, a tak jsem do hry skočil hned po obdržení recenzní kopie. Jaký je výsledek? Na to se podíváme níže.
V příběhu se vžijeme do role Jacka Fostera, problémového policejního detektiva v zaplivaném městě Arkham během třicátých let. Ten se po suspendaci vrací zpět do služby, aby vyšetřil podivnou vraždu, na kterou narazil během rutinní zatýkací akce. V ubytovně nalezne tělo muže s urvanou hlavou, podivným symbolem vyrytým do zad a částí zdi spálenou způsobem, který připomíná vyhaslé dveře či portál, z něhož trčí ohořelá ruka.
Foster velmi rychle zjišťuje, že tohle není obyčejný případ a že se připletl k něčemu mnohem hrůzostrašnějšímu. Naštěstí na rozplétání záhady nezůstane sám. Brzy se k němu přidá expert na okultno a značný podivín Harvey Whitman, který má na policejní stanici kancelář ve sklepě a při vstupu vás na podlaze přivítá nakreslený pentagram.
Ve výsledku je tak The Dark Rites of Arkham poctivou klasickou adventurou s vyššími produkčními hodnotami než u předchozích titulů. Nabízí zábavný žánrový příběh, sympatickou dvojici hlavních postav a hromadu nádherně zpracovaných lokací doplněných příjemným jazzovým soundtrackem. Je sice škoda, že závěr je zbytečně uspěchaný, jinak se ale jedná o jednu z nejlepších adventur posledního roku. Znovu se potvrzuje, že Postmodern Adventures patří k mistrům vyprávění hororových příběhů s výraznou dávkou humoru a sebeuvědomění.
Shadows of the Afterland
Pro: Zábavný žánrový příběh, Do hloubky využitý Lovecraftův lore, Větší posun v pixel artu a animacích, Logické puzzly
Proti: K závěru hry působí příběh příliš uspěchaně