Moje první zkušenost s LEGO hrou. První dojem byl naprosto otřesný, kvůli perspektivě jsem pořád někam padal a nechápal jsem, co je to za zábavu všechno rozbíjet. Skoro to vypadalo na simulátor vandalství a násilí. Též úmornost a zdlouhavost jednotlivých úrovní naprosto vylučovala, že bych chtěl s někým hrát v kooperaci. Představa kolektování a měnění kostýmů mě taky dosti odrazovala.

Postupně však moje skepse upadala. Počítačem ovládaný kolega byl sice v boji neschopný, v hádankách se však choval bezproblémově a měnění postav a jejich kostýmů pro společný postup mě bavil. Skvělé byly krátké animované frekvence plné pantomimy a humoru. Atmosféru dále povyšovala filmová hudba. I to samotné boření a bojování mě začalo bavit, zvlášť když jsem zjistil, že z rozbitých věcí nepadají jen zlaťáky, ale občas i možnost si postavit něco na postup dál.

Takže nakonec jsem si hru užil a určitě si někdy zahraju pokračování. Co mi chybělo byla nějaká stavitelská kreativita, kdybych si mohl opravdu vybírat, co postavit a kde. Všechno tady je prakticky jenom o tom si někam najít cestu nalajnovaným hřištěm. Hru bych si určitě ještě víc užil, kdybych si ji mohl kdykoli uložit.