S dvojkou jsem se stejně jako s prvním dílem spíše trápil. Hra nemá žádný narativní motor a pro mě atraktivní cíl, je napsaná spíše technicky než umělecky. Co do atmosféry a prostředí jde tentokrát o nekonzistentní mišmaš, což na druhou stranu sedí na sídlo šíleného čaroděje. Tou největší silou je pro mě návrat k čistě textovým adventurám, kde se příkazy a používání předmětů musely vypisovat přes parser.
Co musím pochválit je dynamika, když jsme vytvářeli ve škole textovky v qbasicu, tak byly mnohdy čistě lineární nebo o náhodě. V některých částech Zorku však hraje roli logický algoritmus, kterým se musí hráč buď protrápit nebo ho rozklíčovat. Takovou pasáži jsou otáčecí místnosti, které vás každým tahem vyflusnou někde jinde. Zatímco v jedničce byl divokou kartou a soupeřem zloděj, tady to je čaroděj. Občas se hrdinovi zjeví a hodí na něj nějaké nesmrtící kouzlo. Bohužel otáčecí místnosti i čaroděj herně hlavně zdržují. Často nezbývá než čekat, až pomine kouzlo nebo se místnost správně natočí, a jindy prostě jen bloudíte. Čaroděj na vás velmi zřídka zakouzlí i něco užitečného, zloděj tak otravný nebyl.
Omezený inventář je další věcí, která zde především otravuje. Já jsem tak nějak nehrál na množství tahů a všechny předměty jsem přenášel do nějaké vhodné střední místnosti. Je těžké vydedukovat, co se hodí a co je zbytečné. Hrál jsem s tím, že když se začnu frustrovat, tak se juknu do návodu. Bez návodu bych hru schopen dohrát nebyl. Někdy jsem se zhrozil, že jsem se vlastně pokoušel o to stejné, jenom hra nechápala můj příkaz v parseru. Jinde jsem zase byl překvapen, jak komplikované vysvětlení spočívá k něčemu, co jsem udělal náhodně. K některým puzzlům a příkazům máte nápovědu, ke které se však dostanete obtížněji než používáním předmětů stylem pokus-omyl.
Celkově mi přijde Zork II v lecčems zajímavější než jednička, v praxi jsem však byl jako hráč hodně dezorientovaný a frustrovaný. Série asi není úplně pro mě, ale beru ji jako zkušenost si zahrát zase něco trochu jiného a podívat se do her vzniklých před svým narozením.
Co musím pochválit je dynamika, když jsme vytvářeli ve škole textovky v qbasicu, tak byly mnohdy čistě lineární nebo o náhodě. V některých částech Zorku však hraje roli logický algoritmus, kterým se musí hráč buď protrápit nebo ho rozklíčovat. Takovou pasáži jsou otáčecí místnosti, které vás každým tahem vyflusnou někde jinde. Zatímco v jedničce byl divokou kartou a soupeřem zloděj, tady to je čaroděj. Občas se hrdinovi zjeví a hodí na něj nějaké nesmrtící kouzlo. Bohužel otáčecí místnosti i čaroděj herně hlavně zdržují. Často nezbývá než čekat, až pomine kouzlo nebo se místnost správně natočí, a jindy prostě jen bloudíte. Čaroděj na vás velmi zřídka zakouzlí i něco užitečného, zloděj tak otravný nebyl.
Omezený inventář je další věcí, která zde především otravuje. Já jsem tak nějak nehrál na množství tahů a všechny předměty jsem přenášel do nějaké vhodné střední místnosti. Je těžké vydedukovat, co se hodí a co je zbytečné. Hrál jsem s tím, že když se začnu frustrovat, tak se juknu do návodu. Bez návodu bych hru schopen dohrát nebyl. Někdy jsem se zhrozil, že jsem se vlastně pokoušel o to stejné, jenom hra nechápala můj příkaz v parseru. Jinde jsem zase byl překvapen, jak komplikované vysvětlení spočívá k něčemu, co jsem udělal náhodně. K některým puzzlům a příkazům máte nápovědu, ke které se však dostanete obtížněji než používáním předmětů stylem pokus-omyl.
Celkově mi přijde Zork II v lecčems zajímavější než jednička, v praxi jsem však byl jako hráč hodně dezorientovaný a frustrovaný. Série asi není úplně pro mě, ale beru ji jako zkušenost si zahrát zase něco trochu jiného a podívat se do her vzniklých před svým narozením.
