Komentář k celé první sérii – hodnocení série 90 % 

Nebudu tady mlátit prázdnou slámu a psát, o čem hra je, protože to snad ví úplně každý, i ten, kdo ji nikdy nehrál. Vezmu to tedy čistě po emocích. První sérii TWD jsem rozehrál zhruba v patnácti letech, kdy jsem neuměl anglicky, takže můj zážitek nebyl úplně ideální. Jelikož jsem ale byl velkým fanouškem klasické adventurní tvorby Telltale, které se do té doby věnovali, musel jsem to zkusit.

Poté, co vyšla čeština, jsem hru rozehrál znovu, ale dostal jsem se jen do konce třetí epizody. Upřímně vůbec nevím proč. Zpětně jsem viděl, že jsem každé epizodě dal 45 %… asi nějaká póza. Každopádně teď, když jsem to odehrál jako už „vyspělejší kumšt“, který si krom výjimek na nic nehraje, musím uznat, že to bylo fakt skvělý.

Strašně se mi líbí, jak hra dokáže vykreslit depresivní a bezmocnou atmosféru apokalypsy. A to hlavně skrze smrti, které jsou tu často součástí každodenní rutiny, kdy vás zabije obyčejný přešlap spíš než nějaká velká akční scéna. Skvěle jsou tu napsané i postavy, které ukazují, že největším nebezpečím jsou lidé. I na první pohled pohodový sympaťák se v krizové situaci může změnit v totálního kreténa. Typickým příkladem je Kenny, kterého nevím proč všichni tak milují – a já jako menší nebyl výjimkou.

Teď mi ale přišel, minimálně ze začátku, jako pokrytecký čurák, který by mimo apokalypsu seděl na zahrádce, poblíž měl pušku a u toho vymlaskl patnáct plechovek piva. Ale patří to k tomu. Měl své důvody a je hezké, že dojde k charakterovému oblouku, kterým si mě nakonec i získal. A podobné je to u víc postav, u většiny z nich chápete, proč se chovají tak, jak se chovají, a snažíte se to i brát v potaz při rozhodování.

Což mě přivádí právě k rozhodnutím. Ta jsou dnes už klasicky telltaleovská – cílová rovina je daná, stejně jako hlavní zvraty. Jen během cesty máte trochu odlišné interakce, případně vás doprovází jiná postava s lehce odlišnými dialogy. To, co mi dřív vadilo, mi teď už bylo víceméně jedno. Asi i proto, že jsem to čekal. Spíš jsem byl rád za ty drobné nuance, které jednotlivá rozhodnutí přinášejí. Musím ale uznat že každé rozhodnutí morální rozhodnutí ve mě vyvolalo docela paniku.

Z hlediska hratelnosti mě to bavilo. Já miluju QTE a filmové zážitky, takže za mě pohoda. Dabing je excelentní a vizuál se mi taky líbil, věrně připomíná komiksovou předlohu. Takže jo, návrat se mi vyvedl na jedničku a jsem hodně spokojený. Finále bylo epické a scéna, kdy Lee do našlapané hudby klestí cestu mezi zombíky, je absolutní top. Jared soundtrack fakt zvládl a klobouček dolů za to, jak dokáže měnit žánry. Ze Sama & Maxe přejít k tomuhle? Génius.