Payback představuje ve všech ohledech výrazné zlepšení od jeho předchůdce z roku 2015. Toho však rozhodně nebylo těžké překonat, protože až na skvělý audiovizuál toho příliš nenabídl. Payback tak vrací sérii reputaci především z příběhové stránky věci, kdy tu opět máme motivující zápletku, v rámci celé série, si troufám tvrdit, patří mezi ty nejlepší.

Zdejší partička okolo hlavního protagonisty Tylera je výrazně sympatičtější než ta, která se objevila v předchozím díle, kde se mi z neuvěřitelně hloupých, nesmyslných a vrcholně cringe cutscén ježily chlupy všude možně. Ani zde se klasickému NFS cringe úplně nevyhnete, ale pořád je to o parník lepší než minule. Možná Vám přijde divné, že se na prvním místě věnuji právě příběhu u závodní hry, ale se sérií mám tak nějak spojené, že ty nejlepší kousky (v čele s Most Wanted) měly pro mě právě ty nejlepší, rozuměj nejvíce motivující, zápletky.

Co teda samotné závodění? To je velice příjemně arkádovité, bohužel ale bez podpory mého volantu, musel jsem tedy přesedlat na gamepad. To je asi jediný minus oproti předchozímu dílu. Realtime střídání dne a noci, město i rozmanitý venkov, včetně pouště, terén, to vše je zpracováno skvěle. Je tu opět pro sérii spousta známých způsobů závodění počínaje klasickým sprintem, přes okruhy, drag, konče mým neoblíbeným driftem, který je ale zde tak dobře a stravitelně zpracovaný, že mi vůbec nevadil.

Vzhledem k upadající pověsti série směrem k modernějším titulům jsem čekal docela bídu a nakonec dostal velice příjemnou arkádovitou závodní hru, která ani na nejvyšší obtížnost není frustrující (i zde se najdou výjimky). Překvapila mě celková délka hry, v rámci celé série mi snad tento kousek trvalo dohrát za nejdelší čas. Rozhodně doporučuji všem fanouškům série, nakonec Payback hodnotím jako jeden z jejich vůbec nejpovedenějších kousků.